Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dvojsmyslný
Jakubův 1 : 6 – 8
6 Ať však žádá (ve víře) [t7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, [a] podobá se mořské vlně, [b] hnané a zmítané větrem. [c]
7 Ať si takový [t8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
Jakubův 4 : 8
8 Přibližte [a] se k [c]Bohu, a přiblíží [b] se k vám. Očisťte [c] ruce, hříšníci, a očisťte srdce, [d] lidé (dvojí mysli). [e]
Jakubův 1 : 8
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
Jakubův 1 : 22 – 25
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle [a] pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody [a] a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený [b] ve svém jednání.
1. Petrův 5 : 8
8 Buďte střízliví [a] a bděte! [b] Váš protivník Ďábel [c] obchází jako řvoucí lev [d] a hledá, koho by pohltil.
Jakubův 4 : 7
7 Poddejte [t8] se tedy Bohu. Postavte [a] se proti Ďáblu, [b] a uteče od vás.
2. Korintským 7 : 1
1 Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, [a] očisťme se od každé poskvrny [b] těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení [t1] v bázni Boží. [c]
1. Petrův 4 : 12 – 13
12 Milovaní, [a] nedivte se té výhni (zkoušek mezi vámi), [t12] která vám nastává, jako by se vám dálo něco divného, [t13]
13 ale když máte podíl na Kristových utrpeních, [a] radujte [b] se, abyste se stejně radovali a jásali i při zjevení [c] jeho slávy.
Jakubův 1 : 22
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
Jakubův 4 : 3
3 Žádáte, [a] a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili [b] na své rozkoše.
Jakubův 1 : 1 – 27
1 Jakub, [a]otrok [b]Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav [c] dvanácti kmenům, [d]které jsou v rozptýlení. [t1]
2 Pokládejte za velikou [t2] radost, [a] moji bratři, [v3] když upadnete do rozličných pokušení. [t4]
3 Víte, že zkoušení [a] vaší víry [b] působí vytrvalost. [c]
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, [t5] abyste byli dokonalí [t6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, [a] ať ji žádá [b] od Boha, který dává [c] všem štědře [d] a nevyčítá, a bude mu dána.
6 Ať však žádá (ve víře) [t7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, [a] podobá se mořské vlně, [b] hnané a zmítané větrem. [c]
7 Ať si takový [t8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, [t9] nestálý (ve všem, co činí). [t10]
9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení [a]
10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: [a]
11 vyjde slunce se svým žárem [a] a vysuší [b] trávu, její květ opadne [c] a krása jeho [t11] vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v (tom, co činí). [t12]
12 Blahoslavený [a] muž, který snáší zkoušku, [t13] neboť když se osvědčí, dostane věnec [b] života, jejž Pán zaslíbil [c] těm, kdo ho milují. [d]
13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen (ke zlému) [t14] a sám také nikoho nepokouší.
14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. [a]
15 Žádostivost pak počne [a] a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. [b]
16 Nemylte se, [a] moji milovaní [b] bratři.
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, [a] sestupuje [t15] od Otce světel, u něhož není proměny [b] ani (zatmění z odvrácení). [t16]
18 On se rozhodl a zplodil [a] nás slovem pravdy, [b] abychom byli jakousi prvotinou [c] jeho stvoření.
19 (Víte to), [t17] moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, [a] ale pomalý k mluvení, [b] pomalý k hněvu. [c]
20 Neboť lidským hněvem [t18] se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21 Proto odložte [a] veškerou nečistotu [b] a přemíru špatnosti [c] a v tichosti [d] přijměte [e] zaseté [c]slovo, které má moc [f] zachránit vaše duše. [v19]
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, [a] nebuďte pouze posluchači, [b] kteří klamou sami sebe. [c]
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle [a] pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody [a] a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený [b] ve svém jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě [a] svůj jazyk, [b] klame [c] své srdce; [d] jeho zbožnost [e] je marná. [f]
27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před [c]Bohem a Otcem je toto: navštěvovat [a] sirotky a vdovy [b] v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. [c]
2. Korintským 11 : 3
3 Ale bojím [a] se, aby snad [tak], jako had [b] svou vychytralostí [c] svedl Evu, (nebyla porušena i vaše mysl [d] a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu). [t2]
1. Janův 3 : 22
22 a oč bychom žádali, [a] dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání [b] a činíme to, co se jemu líbí. [c]
Jakubův 2 : 8
8 Jestliže vskutku plníte královský zákon [a] podle Písma: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého‘, [b] dobře činíte. [c]
2. Korintským 10 : 5
5 a každou povýšenost, [t8] která se pozvedá proti poznání [a] [c]Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, [b] aby byla poslušna [c] Krista,
Římanům 6 : 22
22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu [a] a stali jste se otroky [c]Božími, [b] máte svůj užitek [t16] ku posvěcení a vašim cílem [c] je věčný život. [d]
Matouš 27 : 1 – 66
1 Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí.
2 Spoutali ho, odvedli a vydali [a] vladaři Pontiu Pilátovi. [v1]
3 Když (jeho zrádce Juda) [t2] uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost [a] a vrátil třicet stříbrných [b] velekněžím a starším,
4 říkaje: „Zhřešil [a] jsem, zradil [t3] jsem nevinnou krev!“ [b] Oni však řekli: „Co je nám po tom? (To je tvoje věc)! [t4]“
5 Tu pohodil ty stříbrné (do svatyně) [t5] a vzdálil se; pak odešel a oběsil se. [a]
6 Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“
7 Uradili [a] se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců.
8 Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve.
9 Tehdy se naplnilo, [a] co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: ‚I vzali [t6] třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele;
10 a dali [t6] je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘ [a]
11 Ježíš [a] byl postaven před vladaře. [b] Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ [c] Ježíš mu řekl: „Ty to říkáš.“ [d]
12 A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. [a]
13 Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? [t7]“
14 Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil.
15 O svátcích [a] měl vladař ve zvyku [v8] propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli.
16 Tehdy tam měli významného [t9] vězně, který se jmenoval [t10] Barabáš.
17 Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, [t10] Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ [a]
18 Věděl totiž, že ho vydali ze závisti.
19 Když seděl na soudní stolici, [v11] (vzkázala mu jeho žena): [t12] „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu [a] mnoho vytrpěla.“
20 Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, [a] ale Ježíše aby daly zahubit.
21 Vladař jim tedy [t13] řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“
22 Pilát jim řekl: „Co tedy (mám udělat) [t14] s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován!“
23 A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“
24 Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce [a] a řekl: „Jsem nevinen (touto krví). [t15] Je to vaše věc. [b]“
25 A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás [a] a na naše děti!“
26 Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat [v16] a vydal ho, aby byl ukřižován.
27 Tehdy [a] vladařovi vojáci vzali Ježíše do (vládního paláce) [t17] a shromáždili k [t18] němu celý oddíl [t19] vojska.
28 Svlékli ho a oblékli mu šarlatový [a] plášť, [v20]
29 upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. [a] Padali před ním na kolena [b] a posmívali [t21] se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“ [c]
30 A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě.
31 Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali.
32 Když [a] vycházeli, [t22] potkali [t23] jednoho člověka z Kyrény, [t24] jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal [t25] jeho kříž. [v26]
33 Když přišli na místo zvané Golgota, [t27] což znamená ‚Místo lebky‘, [v28]
34 dali Ježíšovi [t29] pít víno smíchané se žlučí. [a] [v30] Okusil, ale nechtěl pít.
35 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los; [t31]
36 pak seděli a střežili [a] ho tam.
37 Nad hlavu mu dali (nápis o jeho provinění): [t32] „Toto je Ježíš, král Židů.“
38 Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, [t33] jeden po pravici a druhý po levici.
39 Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou [t34]
40 a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, [a] zachraň se, jsi-li Syn Boží, [a] sestup s kříže!“
41 Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali:
42 „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je [t35] králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme.
43 Složil naději v [t36] Bohu, ať ho nyní vysvobodí, (stojí-li o něho). [t37] Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“
44 Stejně ho tupili i lupiči, [t33] kteří byli ukřižováni spolu s ním.
45 Od [a] šesté hodiny [t38] nastala tma [b] po celé zemi až do hodiny deváté. [t39]
46 Kolem deváté [t39] hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: [a] „Eli, Eli, lema sabachthani?“ [b] To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘
47 A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“
48 Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít. [a]
49 Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
50 Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem [t40] a vypustil ducha.
51 A hle, opona [t41] svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly
52 a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;
53 když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, [t42] vstoupili do svatého města [a] a ukázali se mnohým.
54 Když setník [a] a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu [b] to byl Boží Syn!“ [c]
55 Bylo tam mnoho žen [a] dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu.
56 Mezi nimi byla Marie Magdalská, [a] Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových. [b]
57 Když [a] nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, [v43] jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem.
58 Ten přišel k Pilátovi a požádal [a] o Ježíšovo tělo. [b] Tehdy Pilát rozkázal, aby mu to tělo vydali.
59 Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna
60 a položil [je] do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu [t44] do hrobky přivalil veliký kámen a odešel.
61 Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu.
62 Nazítří, to je po přípravě na svátek, [v45] se u Piláta shromáždili velekněží a farizeové
63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce [a] ještě za svého života řekl: ‚Po třech dnech vstanu. [t46]‘
64 Rozkaž tedy, ať je do třetího dne hrob zajištěn, aby nepřišli [jeho] učedníci, neukradli ho [t47] a neřekli lidu: ‚Vstal [a] z mrtvých.‘ A bude poslední blud [b] horší než ten první.“
65 Pilát jim řekl: „Máte [t48] stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“
66 Oni pak šli a zabezpečili hrob (tak, že zapečetili [a] kámen a postavili k němu stráž). [t49]
Matouš 5 : 5
5 Blahoslavení tiší, [t6] neboť oni dostanou zemi do dědictví. [a]
Římanům 8 : 28
28 Víme, že těm, kteří milují [a] [c]Boha, (všechny věci spolu působí k dobrému,) [t17] těm, kdo jsou povoláni [b] podle jeho předsevzetí. [c]
Žalmy 103 : 1 – 22
1 Davidův. Dobrořeč, [a] má duše, Hospodinu, a celé mé nitro [v1] jeho svatému jménu! [b]
2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, [a] co vše vykonal. [b]
3 On odpouští [a] všechny tvé viny, [b] on uzdravuje [c] všechny tvé nemoci. [v2]
4 On vykupuje [a] z jámy [b] tvůj život, korunuje [c] tě milosrdenstvím a slitováním. [d]
5 On napájí tvé trvání [t3] dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. [a]
6 Hospodin zjednává spravedlnost, [t4] zjednává právo [v5] všem utlačovaným.
7 Dal poznat své cesty [t6] Mojžíšovi [a] a synům Izraele [t7] své činy. [b]
8 Soucitný a milostivý [a] je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. [b]
9 Nebude se pořád přít [a] a nebude se hněvat [b] věčně.
10 Nenakládá [a] s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. [b]
11 Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, [a] tak (mocné je) [t8] jeho milosrdenství [b] nad těmi, kdo se ho bojí. [c]
12 Jak daleko je východ od západu, [a] tak od nás vzdálil naše přestoupení. [b]
13 Jako má otec [a] soucit [b] se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
14 On přece ví, jak jsme utvořeni, [t9] pamatuje, [a] že jsme prach. [b]
15 Dny člověka jsou jako tráva, [a] rozkvétá jako polní květ. [b]
16 Vítr [a] na něho zafouká a je po něm, a už si nepovšimnou, že tu není. [t10]
17 Ale Hospodinovo milosrdenství [a] je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, [b] a jeho spravedlnost nad syny jeho synů, [c]
18 nad těmi, kdo zachovávají jeho smlouvu [a] a pamatují na jeho přikázání, [b] aby je plnili.
19 Hospodin upevnil svůj trůn [a] na nebesích a jeho kralování vládne všemu. [b]
20 Dobrořečte Hospodinu, [t11] jeho andělé, [a] vy mocní hrdinové, [v12] kteří činíte jeho slovo, poslušní jeho slova!
21 Dobrořečte Hospodinu všechny jeho zástupy, [a] vy, kdo mu sloužíte [b] a činíte, v čem má zalíbení. [t13]
22 Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky [a] — na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! [b]
Leave a Reply