Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví drama
Galatským 5 : 15
15 Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor, [a] abyste nebyli jeden druhým pohlceni.
Galatským 5 : 16 – 17
16 Říkám však: Duchem choďte [t11] a žádost [a] těla nedokonáte.
17 Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. [a]
Filipenským 3 : 16
16 Jen (se držme [a] toho), [t11] k čemu jsme již dospěli.
Ezechiel 18 : 20
20 Duše, která hřeší, ta zemře. [a] (Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna.) [b] (Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm.) [c]
Exodus 20 : 5
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
Ezechiel 4 : 4 – 8
4 Ty pak ulehni na svůj levý bok. Vložíš na něj zvrácenost [t5] domu izraelského. Podle počtu dnů, po který na něm budeš ležet, poneseš [v6] jejich zvrácenost.
5 Já jsem ti převedl léta jejich zvrácenosti na počet dnů: [v7] tři sta devadesát [v8] dnů, a poneseš zvrácenost domu izraelského.
6 Až tyto dny dovršíš, ulehneš podruhé, a to na pravý bok, a poneseš zvrácenost domu judského čtyřicet [v9] dnů: Jeden (den za každý rok;) [t10] vložil jsem ji na tebe.
7 Pak zaměříš svou tvář a svou obnaženou paži [a] k obležení Jeruzaléma a budeš proti [t11] němu prorokovat.
8 Hle, vložil jsem na tebe popruhy [a] a nebudeš se moci převracet z boku na bok, dokud nedovršíš dny svého obléhání.
Žalmy 23 : 1 – 6
1 Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, [a] nebudu mít nedostatek. [t1]
2 Dává mi uléhat [t2] na travnatých pastvinách, [a] přivádí [t3] mě k (vodě na místech odpočinku.) [t4]
3 Obnovuje [t5] mou duši, [t6] (pro své jméno) [t7] mě vodí [a] po pravých [t8] stezkách. [b]
4 I kdybych šel údolím (nejhlubší tmy,) [t9] nebudu se bát [a] zlého, neboť ty jsi se [t10] mnou. [b] Tvé žezlo [v11] a tvá hůl [v12] mě potěšují. [v13]
5 Připravuješ [v14] mi [t15] stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, [v16] můj kalich [a] přetéká. [t17]
6 Dobrota [t18] a milosrdenství [a] mě budou jistě provázet [v19] po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet [t20] do Hospodinova domu. [b]
Žalmy 91 : 1 – 16
1 Ten, kdo přebývá [t1] v úkrytu [a] Nejvyššího, [b] přečká noc ve stínu [c] Všemohoucího. [t2]
2 Říkám o Hospodinu: [t3] Je mé útočiště, [a] má tvrz, [t4] můj Bůh, v něho doufám. [b]
3 On tě [t5] uchrání před osidlem [a] ptáčníkovým, [b] před morovou [c] zkázou. [t6]
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly [a] máš útočiště, jeho věrnost [t7] je pavézou [b] i štítem. [t8]
5 Nebudeš se bát [a] nočního děsu, [b] ani toho, že ve dne přiletí šíp, [c]
6 ani moru, [a] obcházejícího po setmění, ani zhouby, [b] jež ničí za poledne. [t9]
7 Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc [a] po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8 Jistě uvidíš na vlastní [t10] oči, ano uzříš odplatu [a] ničemům. [b]
9 Protože jsi Hospodina, mé útočiště, [t11] protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, [a]
10 nestane se ti nic zlého, rána [a] se ke tvému stanu nepřiblíží,
11 neboť svým andělům [a] vydal o tobě příkaz, aby tě střežili [b] na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě ponesou, [a] aby tvá noha [b] neklopýtla o kámen.
13 Budeš šlapat po lvu [a] i po zmiji, [t12] pošlapeš mladého lva [t13] i draka. [b]
14 Protože ke mně přilnul, [a] vytrhnu [b] ho; uvedu ho do bezpečí, [c] protože zná mé jméno. [d]
15 Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, [a] vytrhnu ho a obdařím ho slávou. [b]
16 Nasytím [a] ho vysokým věkem [t14] a dám mu spatřit svou spásu. [b]
Kazatel 1 : 1 – 18
1 Slova kazatele, [v1] syna Davidova, krále [t2] v Jeruzalémě.
2 Marnost [v3] všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. [a]
3 Jaký užitek [a] bude člověk mít z veškeré své námahy, [v4] když [v5] se bude namáhat pod sluncem? [v6]
4 Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. [a]
5 Slunce bude vycházet, [a] slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. [b]
6 Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. (Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu [t7] se zas vítr vrací.) [a]
7 (Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.) [a] Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.
8 (Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.) [t8] (Oko se nenasytí [a] viděním [t9] a) [b] ucho se nenaplní [t10] slyšením. [t11]
9 (To, co bylo, je to, co i bude,) [a] a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem. [b]
10 Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.
11 Není žádná památka [a] na věci první. (Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled. [t12]) [t13]
12 Já, [v14] kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
13 Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo [t15] s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. [a] (Ono zlé plahočení [t16] uložil Bůh [v17] lidským) [b] synům, aby se při něm osvědčili. [t18]
14 Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a (honba za větrem.) [v19]
15 Co je (zkřivené, [v20] nelze narovnat) [a] a nedostatek nelze sečíst. [v21]
16 Takto jsem [t22] hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti [t23] (nad každého, kdo byl v [t24] Jeruzalémě přede mnou.) [a] Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. [b]
17 Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo [t25] moudrost a (poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.) [a] Poznal jsem, že také tohle je honička [v26] za větrem.
18 Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.
Leave a Reply