Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví dinosauři
Job 40 : 15 – 24
15 Jen si všimni behemóta, [v9] kterého jsem učinil stejně jako [t10] tebe; žere trávu jako býk.
16 Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech.
17 Vzpřímí ocas jako cedr, [a] šlachy [b] jeho stehen jsou propletené.
18 Jeho kosti jsou jako bronzové roury, [t11] jeho kostra [t12] jako železný sochor.
19 On je prvotina Božího jednání, [v13] jeho Tvůrce ať mu přinese jeho meč. [v14]
20 Neboť hory mu poskytují [t15] pastvu, kde dovádí všechna polní zvěř.
21 Uléhá pod lotosy [a] v úkrytu z rákosí [t16] a bahna.
22 Lotosy jej zahalí svým [t17] stínem, obklopují jej potoční topoly. [a]
23 Jestliže se řeka vzdouvá, [t18] nepodléhá panice, [a] je si jist, ačkoliv se proti jeho tlamě valí jako Jordán.
24 Může se ho člověk zmocnit svým pohledem, protáhnout mu chřípí návnadami?
Izaiáš 27 : 1
1 V onen den Hospodin svým tvrdým, velikým a mocným mečem navštíví [a] livjátána, [b] hada mrštného, [t1] a livjátána, hada zkrouceného, [t2] a zabije draka, [t3] který je v moři. [c]
Job 40 : 15
15 Jen si všimni behemóta, [v9] kterého jsem učinil stejně jako [t10] tebe; žere trávu jako býk.
Žalmy 104 : 26
26 Plují tam lodě — i livjátán, [a] kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. [t23]
Job 41 : 1 – 34
1 Hle, číhat na něho by bylo ošidné. [t1] Cožpak se člověk nezhroutí již při pohledu na něj? [t2]
2 Nikdo není tak smělý, [t3] že by jej probudil. [a] Kdo by se potom chtěl postavit proti mně? [t4]
3 Kdo mě v něčem předstihl, abych mu to musel odplatit? Cokoli se objeví pod celými nebesy, patří to mně. [a]
4 Nebudu mlčet [t5] o jeho údech, popisu jeho zdatnosti a o půvabu stavby jeho těla.
5 Kdo odhalí jeho svrchní oděv? Kdo může proniknout (jeho dvojitým chrupem?) [t6]
6 Kdo kdy mohl otevřít jeho tlamu? [t7] Kolem jeho zubů číhá hrůza. [a]
7 Jeho pýchou [t8] jsou řady [t9] štítů (sevřených těsnou pečetí.) [t10]
8 Tisknou [t11] se jeden ke druhému, [t12] ani vítr mezi ně nepronikne.
9 Jsou spjaty (jeden s druhým,) [t13] jsou sevřeny a neoddělí se.
10 Jeho supění [t14] zažehne světlo, jeho oči jsou jako víčka jitřenky.
11 Z tlamy mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry.
12 Z nozder mu vychází kouř jako z roztopeného [t15] kotlíku s rákosem. [v16]
13 Jeho dýchání rozpaluje uhlíky, z tlamy mu vychází plamen.
14 V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází [t17] zoufalství. [t18]
15 Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito.
16 Jeho srdce je slité [t19] jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen.
17 Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové [t20] strach, hrůzou [t21] jsou celí bez sebe. [t22]
18 Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp. [t23]
19 Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo.
20 Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu. [a]
21 Kyj považuje [t24] za plevu, vysmívá se mávání srpáčem. [a]
22 Zespodu [t25] má ostré hrany, [t26] valí se blátem jako smyk.
23 Hlubinu přivádí do varu [a] jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast.
24 Zanechá za sebou světélkující dráhu, člověk si až myslí, že hlubina má šediny. [v27]
25 Není mu podobného na prachu země, takového, který je zbaven [t28] všeho děsu. [t29]
26 Na každého vyvýšeného dohlédne, [a] je králem nad všemi potomky šelmy. [b]
Genesis 1 : 24 – 31
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Leave a Reply