Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví den letnic
Skutky 2 : 1 – 47
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
14 Petr se postavil spolu s jedenácti, [a] pozvedl [b] svůj hlas [c] a přímo [t11] k nim promluvil: „Muži [d] judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
15 Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je (devět hodin ráno). [t12]
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
17 ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji [a] ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění [t13] a vaši starci budou mívat [t14] sny.
18 I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
19 A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy [t15] dýmu].
20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, [a] veliký a skvělý. [t16]
21 I (stane se,) [a] že každý, kdo bude vzývat [b] Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [c]“
22 „Muži izraelští, [a] slyšte tato [c]slova: Ježíše Nazaretského, [t17] muže dosvědčeného vám od [c]Boha [b] mocnými činy, [c] divy a znameními, [d] které [c]Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, [e]
23 tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku [a] a předzvědění [b] [c]Božího, jste skrze ruce bezbožníků [t18] přibili na kříž a odstranili. [c]
24 Ale Bůh ho vzkřísil, [a] zprostiv ho bolestí [t19] smrti, [t20] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
25 Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
26 proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
27 neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, [t21] aniž dáš svému Svatému [t22] uvidět zkázu. [a]
28 Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před [t23] svou tváří.‘ [a]“
29 „Muži bratři, o patriarchovi [a] Davidovi vám mohu směle říci, [b] že zemřel [t24] a byl pohřben [c] a jeho hrob [d] je mezi námi až do dnešního dne. [t25]
30 Byl to prorok [a] a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí (potomka z jeho beder); [t26]
31 viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí [t27] a jeho tělo nevidělo zkázu. [a]
32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. [a]
33 Když byl tedy vyvýšen pravicí [t28] Boží a přijal od Otce (zaslíbeného Ducha Svatého), [t29] vylil [a] to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
34 Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ [a]
36 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, [t30] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. [t31]“
37 Když to uslyšeli, byli (hluboce zasaženi) [t32] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, [a] muži bratři?“
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko [a] a které si povolá [b] Pán, náš Bůh.“
40 A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného [t35] pokolení!“
41 Ti, kteří [radostně] [a] přijali [b] jeho [c]slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. [c]
42 Vytrvale zůstávali v učení [a] apoštolů a ve společenství, [b] v lámání [c] chleba a modlitbách. [d]
43 Každé duše se zmocňoval strach; [a] skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamení [b]a na všech byl veliký strach.
44 Všichni věřící [a] byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali [a] svá zboží [t36] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46 Denně [a] zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
47 Chválili Boha [a] a (byli oblíbeni) [t37] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával [b] ty, kteří byli zachraňováni.
Skutky 2 : 1 – 13
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
2 Náhle [a] se ozval [t3] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, [t4] a naplnil celý dům, kde seděli.
3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní [a] muži ze všech národů, které jsou pod nebem. [b]
6 A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho [t5] lidí a byli zmateni, [a] protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 [Všichni] byli ohromeni [a] a udiveně [b] říkali: [t6] „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? [c]
8 Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, [a] Pontu [b] a Asie, [t7]
10 Frygie [a] a Pamfylie, [b] Egypta a oblastí Libye u Kyrény [v8] a návštěvníci z Říma,
11 Židé i proselyté, [t9] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci [a] Boží.“
12 Všichni z toho byli ohromeni [a] a zmateni [b] a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ [c]
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
Skutky 2 : 1
1 Když nastal [t1] den Letnic, [t2] byli všichni spolu na jednom místě.
Skutky 2 : 38
38 Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání [a] a každý z vás ať se dá pokřtít [b]na základě jména Ježíše Mesiáše [c] na [t33] odpuštění svých hříchů, a přijmete [t34] dar [c]Ducha Svatého. [d]
Joel 2 : 28 – 32
Skutky 2 : 16
16 Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
Marek 16 : 16
16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
Skutky 19 : 1 – 41
1 Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel (hornatým vnitrozemím) [t1] a přišel [t2] do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky. [a]
2 Řekl jim: „Přijali [a] jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ [b] Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“ [c]
3 Řekl: „Jak [t3] jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „(Janovým křtem). [t4]“
4 Pavel řekl: „Jan křtil křtem [a] pokání a říkal lidu, aby uvěřili [b] v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“
5 Když to uslyšeli, (dali se pokřtít) [t5] ve jméno Pána Ježíše.
6 A když na ně Pavel vložil ruce, [a] přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky [b] a prorokovali.
7 Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.
8 Pavel vstoupil do synagogy [a] a směle [b] v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval [c] je o věcech [c]Božího království. [d]
9 Když se však někteří [a] zatvrzovali [b] a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu [c] tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil [t6] učedníky a denně [d] rozmlouval ve škole [t7] nějakého Tyranna.
10 To trvalo dva roky, [v8] takže všichni obyvatelé provincie Asie [a] uslyšeli Pánovo [c]slovo, [b] Židé i Řekové. [c]
11 A [c]Bůh skrze Pavlovy ruce [a] konal neobvyklé [b] mocné činy, [c]
12 takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, [a] (které se dotkly jeho těla), [t9] a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. [b]
13 Také někteří potulní židovští zaklínači [t10] se pokusili nad těmi, kteří měli [a] zlé [c]duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše [b] a říkali: „Zaklínám [t11] vás Ježíšem, kterého hlásá [c] Pavel.“
14 To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.
15 Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“
16 A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl (dva z nich) [t12] a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.
17 (Dověděli se o tom všichni) [t13] Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach [a] a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. [b]
18 A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali [a] a odhalovali [t14] své skutky.
19 Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných. [v15]
20 Tak (Pánovo slovo [a] mocně rostlo [b] a sílilo). [t16]
21 (Po těchto událostech) [t17] se Pavel v [c]duchu rozhodl! [a], že projde Makedonii [b] a Achaju [c] a půjde do Jeruzaléma. [d] Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“ [e]
22 Poslal do Makedonie dva své pomocníky, [t18] Timotea [a] a Erasta, [b] a sám zůstal nějaký čas v Asii.
23 V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu. [a]
24 Nějaký zlatník [t19] jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny [v20] svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, [a]
25 svolal řemeslníky [t21] i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,
26 a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii [a] přesvědčil a svedl značný zástup. [b] Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové. [c]
27 Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor [t22] přijde v opovržení, ale i chrám [v23] veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost [a] té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“ [b]
28 Když to uslyšeli, rozpálili [t24] se hněvem a začali křičet: „Veliká [a] je efeská Artemis!“ [b]
29 Celé město [a] se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla [v25] a vlekli s sebou Pavlovy průvodce [b] na cestách, Makedonce Gaia [c] a Aristarcha. [d]
30 Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili. [a]
31 Také někteří vysocí úředníci provincie, [t26] kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.
32 Každý křičel něco jiného [a] , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.
33 Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou [a] a chtěl se před lidem hájit.
34 Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem [t27] a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“
35 Městský tajemník [v28] utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a (jejího obrazu spadlého z nebe)? [t29]
36 Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid [t30] a nedělat nic ukvapeného. [a]
37 Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, [t31] ani neuráží naši [t32] bohyni.
38 Mají-li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy [t33] a jsou tu místodržitelé. [a] Tam ať žalují jeden druhého.
39 Žádáte-li něco jiného, [t34] bude to vyřešeno [t35] v zákonném shromáždění. [v36]
40 Vždyť jsme v nebezpečí, [a] že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. [b] Není žádný důvod, kterým (bychom mohli) [t37] vysvětlit [t38] toto srocení.“ [v39] Po těch slovech [t40] shromáždění rozpustil.
Exodus 34 : 22
22 Budeš slavit svátek týdnů, [a] prvotin pšeničné žně a svátek sklizně na konci [b] roku.
Jan 14 : 26
26 Ale Zastánce, [a] Duch Svatý, kterého Otec pošle [t9] v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Skutky 2 : 4
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým [a] a začali mluvit jinými jazyky, [b] jak jim Duch dával promlouvat.
1. Korintským 13 : 8
8 Láska nikdy nezanikne. [t8] Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
Titovi 2 : 13
13 očekávajíce [a] tu blahoslavenou naději, [b] zjevení [c] slávy [d] velikého [e] [c]Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista,
Římanům 10 : 13
13 neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [a]
Skutky 20 : 21
21 Naléhavě jsem Židům i Řekům [a] svědčil [b] o pokání [c] k Bohu a o víře [d] v [t26] našeho Pána Ježíše [Krista].
Jan 14 : 2
2 V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. [a] Kdyby nebyly, (řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.) [t3]
Skutky 1 : 8
8 ale přijmete [t6] (moc [a] [c]Ducha Svatého, který na vás přijde), [t7] a budete mi svědky [b] v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku [c] a až po nejzazší konec země.“ [d]
Skutky 2 : 13
13 Ale jiní se posmívali [a] a říkali: „Jsou opilí.“ [t10]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Římanům 10 : 1 – 232
1 Bratři, [a] touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni. [b]
2 Neboť jim vydávám svědectví, [a] že mají horlivost [b] pro Boha, ale ne podle pravého poznání. [c]
3 Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit [t1] svou vlastní [spravedlnost], nepodřídili se spravedlnosti Boží. [a]
4 Vždyť Kristus je konec [t2] Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.
5 Mojžíš píše o spravedlnosti, která je (založena na Zákonu): [t3] ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘ [a]
6 Avšak spravedlnost (založená na víře) [t4] mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ [a] — to je (jako přivést) [t5] Krista dolů —
7 nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ — to je (jako vyvést) [t6] Krista z mrtvých.
8 Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ [a] je to slovo víry, které hlásáme:
9 Vyznáš-li [a] svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li [b] ve svém srdci, že ho [c]Bůh vzkřísil [c] z mrtvých, budeš zachráněn. [d]
10 Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,
11 neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ [a]
12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: [a] Vždyť (nade všemi) [t7] je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,
13 neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [a]
14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit [a] v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? [b]
15 A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘ [a]
16 Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ [a]
17 Víra je tedy ze slyšení [t8] zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. [t9]
18 Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! ‚Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa [a] jejich výroky.‘ [b]
19 Ptám se [t10] však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti [t11] národu nerozumnému vás popudím k hněvu.‘ [a]
20 A Izaiáš odvážně říká: ‚Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘ [a]
21 O Izraeli však říká: ‚Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.‘ [a]
Leave a Reply