Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví být zvláštní
Žalmy 139 : 15
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, [a] když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách [b] země.
Genesis 1 : 26
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
Jeremiáš 1 : 5
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Genesis 2 : 7
7 Hospodin Bůh vytvořil [t9] člověka z prachu [t10] ze země, [t11] a do jeho chřípí [a] vdechl dech [b] života; a člověk se stal živou duší. [t12]
Matouš 18 : 20
20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni [a] (v mé jméno), [t15] tam jsem já uprostřed nich. [t16]“
Matouš 6 : 19 – 21
19 „Neshromažďujte [a] si poklady [b] na zemi, kde je ničí mol [c] a rez [t17] a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, [a] kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj [t18] poklad, tam bude i tvé [t18] srdce.“ [a]
Žalmy 139 : 1 – 24
1 Pro vedoucího chval. [t1] Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval [a] a (znáš mě.) [t2]
2 Ty víš, kdy si sedám [a] a kdy vstávám [b] — už dávno znáš [t3] mé úmysly. [c]
3 Rozebrals [t4] mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. [a]
4 Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. [a]
5 Oblehls mě zezadu i zepředu [t5] a položils na mě svou dlaň. [a]
6 Úžasné poznání! [a] Úplně mě přesahuje! [t6] To nezvládám! [t7]
7 Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? [v8]
8 Vystoupím-li na nebesa, [a] tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, [b] jsi i tam.
9 (Když se vznesu na křídlech jitřenky) [t9] a usadím se (za koncem moře,) [t10]
10 i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice [a] se mě chopí.
11 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje [t11] tma, i noc se kvůli mně stane světlem. [t12]
12 Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. [a]
13 Vždyť tys utvořil [a] mé ledví, [t13] utkal [b] jsi mě v lůně [c] mé matky.
14 Vzdávám [a] ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví.
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, [a] když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách [b] země.
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy [a] se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17 A jak vzácné [t14] jsou pro mě tvé úmysly, [t15] Bože! Jak mnoho jich je! [t16]
18 Kdybych je chtěl spočítat, [t17] je jich víc než písku! [a] Procitnu a již [t18] jsem s tebou.
19 Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte [a] ode mě, vy, kdo proléváte krev. [t19]
20 Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky. [t20]
21 Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? [a] A pociťovat odpor [b] proti těm, kdo proti tobě povstávají?
22 (Mám je v dokonalé nenávisti;) [t21] jsou mi za nepřátele.
23 Vyzpytuj [a] mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě [b] a poznej mé myšlení [c]
24 a pohleď, není-li ve mně cesta [a] trápení, a veď [b] mě cestou [c] věčnosti! [d]
Leave a Reply