Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví být nemocný
1. Petrův 5 : 7 – 10
7 Všechnu svou starost [a] uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. [b]
8 Buďte střízliví [a] a bděte! [b] Váš protivník Ďábel [c] obchází jako řvoucí lev [d] a hledá, koho by pohltil.
9 Postavte [a] se proti němu, pevní [b] ve víře, [c] vědouce, že tatáž utrpení se naplňují [t3] na vašem bratrstvu [d] po celém světě.
10 A [c]Bůh veškeré milosti, [a] který vás povolal [b] ke své věčné slávě [c] v Kristu [Ježíši], vás, když nakrátko [d] snesete utrpení, sám [f]zdokonalí, [e] [f]utvrdí, [f] [f]posílí, [g] [f]postaví na pevný základ. [h]
Přísloví 3 : 5
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
Matouš 22 : 1 – 46
1 A Ježíš k nim znovu promluvil [t1] v podobenstvích:
2 „Království [a] Nebes (je podobné) [t2] králi, [t3] který vystrojil svatbu [b] svému synu.
3 A poslal své otroky, [a] aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.
4 Poslal znovu jiné otroky (se slovy): [t4] ‚Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.‘
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. [a]
6 Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili. [a]
7 (Král se rozhněval), [t5] poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.
8 Potom řekl svým otrokům: ‚Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. [a]
9 Jděte tedy na křižovatky cest [a] a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.‘
10 I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A (svatební síň) [t6] se naplnila stolovníky. [t7]
11 Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil [a] tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. [b]
12 I řekl mu: ‚Příteli, [a] jak jsi sem vešel bez [t8] svatebního roucha?‘ A on oněměl.
13 Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší [a] temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Neboť je mnoho pozvaných, [t9] ale málo vybraných. [v10]“
15 Tehdy [a] farizeové šli a poradili [b] se, jak by ho chytili za slovo. [c]
16 A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, [v11] kteří řekli: „Učiteli, [a] víme, že jsi pravdivý [b] a [c]Boží cestě [c] učíš podle pravdy. [t12] A nedbáš na nikoho [t13] , neboť (nebereš ohled na postavení člověka). [t14]
17 Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň [a] císaři, nebo ne?“
18 Ježíš poznal jejich (zlý úmysl) [t15] a řekl: „Proč mne zkoušíte, [a] pokrytci? [b]
19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár. [v16]
20 Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“
21 Odpověděli [t17] mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, [a] a co je Boží, Bohu.“ [v18]
22 Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli. [a]
23 V [a] ten den k němu přišli saduceové, [b] kteří říkají, že není vzkříšení, [t19] a zeptali se ho:
24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi (vzbudí potomka). [t20]‘ [a]
25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
26 Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
27 Poslední ze všech zemřela ta žena.
28 Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při [t21] vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“
29 Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma [a] ani Boží moc. [b]
30 Při [t21] vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, [a] ale jsou jako Boží andělé [b] v nebi.
31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli [a] jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [a] Bůh není Bohem mrtvých, ale živých. [t22]“
33 Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením. [a]
34 Když [a] farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu
35 a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet [t23] a zeptal se:
36 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? [t24]“
37 On mu řekl: „‚Miluj [t25] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a]
38 To je největší [t24] a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj [t25] svého bližního jako sebe samého.‘ [a]
40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ [a]
41 Když [a] se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:
42 „Co si myslíte o Mesiáši? [a] Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“ [b]
43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu [a]nazývá Pánem, když praví:
44 ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím (za podnož tvých nohou) [t26]‘? [a]
45 Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“
46 A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.
Zjevení 14 : 12
12 Zde je vytrvalost svatých, [a] kteří zachovávají [b] Boží přikázání a (Ježíšovu víru). [t9]
Leave a Reply