Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví Bůh mě miluje
Izaiáš 41 : 10
10 Neboj se, protože já jsem s tebou, [a] nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou [t13] pravicí. [b]
Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.
Římanům 5 : 8
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Efezským 3 : 17 – 19
17 aby Kristus [a] skrze víru přebýval [t22] ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni [b] a založeni [t23] v lásce,
18 a tak abyste byli se všemi svatými [a] schopni pochopit, jaká to šíře [b] a délka a výše a hloubka,
19 a poznat Kristovu lásku, [a] která převyšuje [b] poznání, a tak byli naplněni [c] až do vší plnosti [d] [c]Boží.
1. Janův 4 : 16
16 A my jsme uvěřili [a] a poznali lásku, kterou Bůh má k [t7] nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, [t8] zůstává v Bohu [b] a Bůh v něm.
Římanům 8 : 35 – 39
35 Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? [a] Soužení [b] nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, [c] nebezpečí nebo meč? [d]
36 Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe (vydáváni na smrt), [t21] (pokládají nás) [t22] za ovce určené na porážku.‘ [a]
37 Ale v tomto všem dokonale vítězíme [a] skrze toho, který si nás zamiloval. [b]
38 Jsem přesvědčen, [a] že ani smrt ani život, [b] ani andělé [c] ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,
39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, [a] která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Žalmy 118 : 6
6 Hospodin je se [t3] mnou, nebojím se. [a] Co mi může udělat člověk? [b]
Římanům 8 : 31
31 Co tedy k tomu řekneme? [a] Je-li Bůh pro nás, [t19] kdo je proti nám?
1. Janův 4 : 10
10 V tom je láska: [a] ne že my jsme si zamilovali [c]Boha, ale že on miloval [t4] nás [b] a poslal svého Syna jako oběť smíření [c] za naše hříchy.
Jan 15 : 13
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, (že položí svou duši) [t4] za své přátele.
Efezským 2 : 8
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
Žalmy 147 : 3
3 Uzdravuje [a] ty, kdo mají zlomené [b] srdce; obvazuje [c] jejich rány. [d]
Žalmy 103 : 8
8 Soucitný a milostivý [a] je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. [b]
Jeremiáš 31 : 3
3 Zpovzdálí [t4] se mi [t5] ukázal Hospodin a řekl: Miluji [t6] tě věčnou láskou, proto (ti stále zachovávám milosrdenství.) [t7]
Římanům 10 : 13
13 neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ [a]
Izaiáš 53 : 5
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
Římanům 5 : 3 – 5
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
Žalmy 62 : 8
8 V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála — v Bohu mám útočiště. [a]
Jan 1 : 12
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
Jan 10 : 1 – 456
1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká [t1] tam odjinud, to je zloděj [a] a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř [a] ovcí.
3 Tomu hlídač [t2] otevírá a ovce slyší jeho [t3] hlas; [a] své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, [a] ale oni nepochopili, co jim tím (chtěl říci). [t4]
7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem [a] (dveře pro ovce). [t5]
8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet [a] a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.
13 Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
15 jako Otec [a] zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám [t7] za ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. [t8] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, [a] jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, [t9] abych ji zase přijal.
18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc [t10] ji položit, a mám moc [t10] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. [a]
20 Mnozí z nich říkali: „Má démona [a] a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
22 Nastal svátek Posvěcení chrámu [v11] v Jeruzalémě. Byla zima.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. [a]
24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, [a] řekni nám to otevřeně.“ [b]
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, [a] které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste [a] z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas, [a] já je znám, [b] jdou za mnou [t12]
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 (Můj Otec, [a] který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže) [t13] vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“ [a]
31 Židé se opět chopili kamenů, [a] aby jej ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne (chcete kamenovat)? [t14]“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ [a]
34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? [a]
35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo [a] —
36 proč mně, kterého Otec posvětil [a] a poslal [b] na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nečiním-li skutky [a] svého Otce, nevěřte mi!
38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, [t15] že Otec je ve mně a já v Otci.“ [a]
39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. [a]
40 A odešel opět za Jordán, [a] na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal [t16] tam.
41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, [a] avšak všechno, co Jan o něm řekl, [b] byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili. [a]
Leave a Reply