O čem Bible říká boží soud – Všechny biblické verše boží soud o

Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví boží soud

Jan 3 : 18
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.

1. Petrův 4 : 17
17 Neboť je čas, aby soud začal [a] od domu [c]Božího. [b] Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec [c] těch, kteří jsou neposlušni [c]Božího evangelia? [d]

Římanům 2 : 1 – 5
1 Proto jsi bez omluvy, [a] člověče, [b] a to každý, kdo soudíš. [c] V čem soudíš druhého, [d] v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.
2 Víme, [a] že Boží soud [t1] je podle pravdy [t2] proti těm, kdo dělají takové věci.
3 Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?
4 Nebo pohrdáš bohatstvím [a] jeho dobroty, [b] shovívavosti [c] a trpělivosti, [d] a nevíš, že [c]Boží dobrota tě vede k pokání? [e]
5 Svou tvrdostí [a] a nekajícným srdcem [b] si shromažďuješ hněv ke dni hněvu [c] a zjevení spravedlivého [c]Božího soudu. [d]

2. Korintským 5 : 10
10 Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí [a] Kristovou, [b] aby každý přijal [t10] odplatu [c] za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. [d]

Jan 3 : 17
17 Vždyť [c]Bůh neposlal [a] [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, [b] ale aby byl svět skrze něj zachráněn. [c]

Jan 3 : 16
16 „Neboť tak Bůh miluje [t12] svět, že dal [svého] jediného [t13] Syna, aby žádný, kdo v něho věří, [a] nezahynul, ale měl život věčný.

Židům 9 : 27
27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít [a] a potom bude soud, [b]

Římanům 5 : 1 – 21
1 Když jsme tedy byli ospravedlněni [a] z víry, [b] máme [t1] pokoj [c] s [c]Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.
2 Skrze něho jsme [vírou] získali přístup [a] k [t2] této milosti, [b] v níž stojíme [c] a chlubíme se nadějí [t3] [c]Boží slávy. [d]
3 A nejen to, chlubíme se také souženími, [t4] neboť víme, [a] že soužení působí vytrvalost, [b]
4 vytrvalost osvědčenost [a] a osvědčenost naději.
5 A naděje nezahanbuje, [a] neboť [c]Boží láska [b] je vylita v našich srdcích [c] skrze Ducha svatého, který nám byl dán. [d]
6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, [t5] zemřel Kristus v určený čas [a] za bezbožné. [b]
7 Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. [a]
8 Bůh však projevuje svou lásku [a] k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho [t6] krví, [a] budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. [b]
10 Jestliže jsme jako nepřátelé [a] byli usmířeni [b] [c]s Bohem smrtí [t7] jeho Syna, tím spíše (jako usmíření) [t8] budeme zachráněni [c] (jeho životem). [t9]
11 A nejen to, chlubíme se také Bohem [t10] skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. [a]
12 Proto jako skrze jednoho člověka [a] vešel do světa hřích [b] a skrze hřích smrt, [c] tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. [d]
13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale [t11] nezapočítává se, když není Zákon. [a]
14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; [a] ten je předobrazem toho budoucího.
15 Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila [a] ( [c]Boží milost) [b] a dar spravedlnosti v milosti [c] toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
16 A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad [t12] jedním proviněním přinesl odsouzení, [a] kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.
17 Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají [a] hojnost milosti [b] a dar spravedlnosti, [c] budou vládnout [d] v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi (ospravedlnění k životu). [t13]
19 Jako se skrze neposlušnost [a] jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost [b] jednoho stanou mnozí spravedlivými. [c]
20 Do toho vstoupil Zákon, [a] aby [t14] se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
21 aby tak, jako vládl hřích ve [t15] smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému [a] skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

1. Janův 2 : 1 – 29
1 Moje dítky, toto vám píši, [a] abyste nezhřešili; [b] a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, [c] Ježíše Krista, toho spravedlivého.
2 On je smírčí obětí [t1] za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. [a]
3 A podle [t2] toho víme, [a] že jsme jej poznali, [b] jestliže zachováváme [c] jeho přikázání.
4 Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.
5 Kdo však zachovává jeho slovo, [a] v tom (se skutečně Boží láska [b] stala dokonalou). [t3] Podle [t2] toho poznáváme, že jsme v něm.
6 Kdo říká, že (v něm zůstává), [a] musí sám také žít [t4] [tak], jak žil [t4] on. [b]
7 Milovaní, [t5] nepíšu vám nové přikázání, [a] ale staré, které jste měli od počátku. [b] To staré přikázání je slovo, které jste už dávno slyšeli.
8 A opět vám píšu přikázání nové, a to je pravdivé v něm i ve vás, že [t6] tma [a] pomíjí a to pravé světlo [b] již svítí.
9 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí [a] svého bratra, [b] je dosud ve tmě.
10 Kdo svého bratra miluje, zůstává v tom světle a není v něm žádné pohoršení. [a]
11 Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě, ve tmě chodí [a] a neví, kam jde; neboť tma oslepila [b] jeho oči.
12 Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny [a] hříchy pro jeho jméno.
13 Píšu vám, otcové, [a] že jste poznali [b] toho, který je od počátku; [c] píšu vám, mládenci, že jste přemohli [d] toho Zlého. [e]
14 Napsal jsem vám, dítky, že [t7] jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že [t7] jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že [t7] jste silní [a] a slovo [b] Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého.
15 Nemilujte [a] svět [b] ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm (Otcova láska). [t8]
16 Neboť všechno, co je ve světě — žádost [a] těla, žádost očí [b] a (prázdná chlouba života) [t9] — není z Otce, ale ze světa. [c]
17 A svět pomíjí [a] i jeho žádost; kdo však činí vůli [c]Boží, [b] zůstává (na věčnost). [c]
18 Dítky, je poslední hodina; [a] a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, [b] tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina.
19 Vyšli z nás, [a] ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby (vyšlo najevo), [t10] že nejsou všichni z nás. [b]
20 Vy však máte pomazání [a] od toho Svatého [b] a (víte to všichni). [t11]
21 Nenapsal [a] jsem vám proto, že neznáte [c]pravdu, ale proto, že ji znáte a víte, [b] že žádná lež není z [c]pravdy. [c]
22 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? [a] To je ten antikrist, [b] který popírá Otce i Syna.
23 Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. [a]
24 Ať ve vás zůstává(, co jste slyšeli od počátku. [a] Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku), [t12] zůstanete také vy v Synu a v Otci. [b]
25 A toto je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: věčný život. [a]
26 Toto jsem vám napsal [a] o těch, kteří vás svádějí. [b]
27 Ve vás však zůstává pomazání, [a] které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; [v13] jeho [t14] pomazání vás učí [b] všemu a je pravdivé a neklame; [t15] jak vás vyučilo, tak zůstávejte [c] v něm.
28 Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, [a] až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při [t16] jeho příchodu. [t17]
29 Víte-li, že je spravedlivý, [a] vězte, [t18] že také každý, kdo činí spravedlnost, [b] je z něho zrozen. [c]

Jan 8 : 24
24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že (Já jsem), [v10] zemřete ve svých hříších.“

Žalmy 32 : 1 – 11
1 Davidův žalm [t1] k meditaci. [v2] Blahoslavený [a] je ten, z něhož je sňato [v3] přestoupení [b] a jehož hřích je přikryt. [v4]
2 Blahoslavený [a] je člověk, jemuž Hospodin nepočítá [v5] vinu a v jehož duchu [t6] není záludnost. [b]
3 Když jsem mlčel, mé kosti [a] chřadly, neboť jsem celé dny naříkal.
4 Ve dne i v noci [a] na mně těžce ležela tvá ruka. [b] Morek [t7] se mi kazil [t8] jako v letním žáru. [t9] Sela.
5 Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám [a] na sebe svá přestoupení [t10] Hospodinu. A tys sňal [b] vinu mého hříchu. [v11] Sela.
6 Proto ať se k tobě modlí každý věrný [a] v čase, kdy tě lze nalézt. [t12] Ani příval [t13] velkých vod [v14] k němu nedosáhne.
7 Tys mou skrýší, [t15] střežíš [a] mě před soužením; [b] (obklopíš mě jásotem nad vysvobozením.) [t16] Sela.
8 Dám ti chápání, vyučím [a] tě cestě, kterou máš jít, [t17] (budu ti radit, [b] spočine na tobě mé oko.) [t18]
9 Nebuďte [t19] jako [a] kůň [b] či jako mezek bez rozumu. [t20] (Ty je třeba krotit uzdou [c] a udidlem) [t21] — jinak k tobě nepřijdu.
10 Mnohé jsou bolesti [t22] ničemy, [a] ale toho, kdo doufá [b] v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
11 Radujte [a] se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, [b] všichni lidé přímého srdce! [c]

Genesis 18 : 16 – 33
16 Pak se odtamtud muži zvedli a pohlédli směrem k Sodomě. [t10] Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. [t11]
17 A Hospodin řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit, [t12] co chci udělat?
18 Abraham se jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm [a] požehnány všechny národy země.
19 Neboť (jsem se s ním sblížil, takže) [t13] přikáže [a] svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali [b] (Hospodinovu cestu) [c] a konali [t14] (spravedlnost a právo,) [d] aby Hospodin Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl. [e]
20 I řekl Hospodin: (Křik proti Sodomě) [v15] a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký,
21 že musím sestoupit [a] a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to.
22 Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před Hospodinem. [a]
23 Abraham přistoupil a řekl: Cožpak [v16] s ničemou vyhladíš i spravedlivého? [a]
24 Možná je uprostřed toho města [v17] padesát spravedlivých. Cožpak ho přece vyhladíš a neodpustíš [t18] tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou uprostřed něho?
25 Ať je to od tebe vzdáleno, abys učinil takovou věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemou, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. Ať je to od tebe vzdáleno! Cožpak soudce [a] celé země nebude jednat podle práva? [b]
26 Hospodin odpověděl: Jestliže najdu [a] v Sodomě uprostřed města padesát spravedlivých, odpustím kvůli [b] nim celému tomu místu.
27 Abraham pokračoval [t19] a řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi, ačkoliv jsem prach [a] a popel.
28 Možná, že do padesáti spravedlivých bude chybět pět. Zničíš [a] pro těch pět celé město? Odpověděl: Nezničím, najdu-li tam čtyřicet pět.
29 Ještě dále k němu mluvil slovy: Možná se jich tam najde čtyřicet. Odpověděl: Pro těch čtyřicet to neučiním.
30 Pak řekl: Ať se Panovník nerozzlobí, [t20] že ještě mluvím. Možná se jich tam najde třicet. Odpověděl: Neučiním to, najdu-li tam třicet.
31 Nato řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi. Možná se jich tam najde dvacet. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm dvaceti.
32 Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, [t20] když promluvím ještě jednou. [a] Možná se jich tam najde deset. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm deseti.
33 Když dokončil rozhovor [a] s Abrahamem, Hospodin odešel; a Abraham se vrátil do svého domova. [t21]

Římanům 14 : 12
12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet [t9]Bohu.

Ezechiel 9 : 1 – 11
1 Pak on na mě hlasitě [t1] zavolal: Přiblížili se dozorci města, každý se svou zkázonosnou zbraní [t2] v ruce.
2 A hle, šest mužů přichází cestou od Horní [a] brány, která je obrácena k severu, každý má v ruce svou ničivou zbraň [t3] a jeden muž uprostřed nich oděný lněným oděvem [v4] s písařským kalamářem [b] na svých bedrech. Přišli a postavili se vedle bronzového oltáře.
3 A sláva Boha Izraele [a] se vznesla z cheruba, [v5] na němž spočívala, k prahu domu. Bůh zavolal [t6] na toho muže oděného lněným oděvem, který měl na bedrech písařský kalamář.
4 Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou [v7] na čelech ty muže, kteří vzdychají [a] a sténají [b] nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají. [c]
5 A oněm řekl, jak jsem slyšel: [t8] Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko [t9] (ať se neslituje,) [t10] nemějte soucit.
6 Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale k žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte. [a] Začnete od mé svatyně. [b] Začali tedy mezi staršími muži, kteří byli před domem. [v11]
7 Řekl jim: Znečistěte ten dům a naplňte nádvoří pobitými, jděte. I vyšli a pobíjeli ve městě.
8 A [t12] když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář [a] a volal jsem o pomoc. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, [b] cožpak ty zničíš celý ostatek Izraele, že vyléváš svou zlobu na Jeruzalém? [v13]
9 Odpověděl mi: Zvrácenost domu izraelského a judského je nadmíru [t14] velká. Země se naplnila (prolitou krví) [t15] a město naplnilo převracení práva, [a] protože řekli: Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí. [b]
10 Ani mé oko se neslituje a nebudu mít soucit. [a] (Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu.) [b]
11 Tu hle, ten muž oděný lněným oděvem, který má na bedrech kalamář, podává zprávu: Udělal jsem všechno, [t16] cos mi přikázal.

Jakubův 4 : 4
4 [Cizoložníci a] cizoložnice! [a] Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s [c]Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, [b] stává se nepřítelem [c]Božím. [c]

Žalmy 1 : 1 – 6
1 Blahoslavený [v1] je muž, který nežije [t2] podle rady [t3] ničemů, na cestě hříšníků [a] se nezastaví a (v zasedání [v4] posměvačů [b] neusedne,) [t5]
2 ale oblíbil si [t6] Hospodinův zákon, [a] nad jeho zákonem rozjímá [t7] (ve dne i v) [b] noci.
3 Bude jako strom [a] zasazený u (přívodů vody,) [t8] který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává [t9] a vše, co dělá, se daří. [t10]
4 Ne tak [t11] ničemové. Ti jsou jako plevy [a] odvívané [t12] větrem.
5 Proto ničemové na soudu neobstojí, [a] ani hříšníci v shromáždění [b] spravedlivých. [c]
6 Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, [t13] cesta ničemů [v14] se ztrácí. [t15]

Izaiáš 53 : 1 – 12
1 (Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?) [t1] A při [t2] kom se zjevila Hospodinova paže? [t3]
2 Vyrostl před ním [v4] jako výhonek [a] a jako kořen [b] z vyprahlé země. Neměl vzezření [t5] ani důstojnost, [v6] abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, (abychom po něm toužili.) [t7]
3 Opovržený [a] a (lidmi zavržený,) [t8] muž bolestí, [v9] který znal nemoci; [b] (jako někdo, před nímž člověk skryje tvář) [t10] — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. [c]
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, [a] a naše bolesti, které nesl; [b] a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen [c] a ubit Bohem a zkrušen. [t11]
5 Ale on byl proboden [t12] za naše přestoupení, [a] zdeptán [t13] za naše provinění, na něho dolehla kázeň [t14] pro náš pokoj a jeho šrámy [t15] jsme uzdraveni. [t16]
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili [a] na svou cestu, [b] a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. [c]
7 Byl (zdrcen, [t17] ale pokořil se a) [t18] neotevřel [a] ústa: jako beránek [b] vedený [c] na porážku a jako ovce před střihači [d] byl němý, ústa neotevřel.
8 (Skrze útlak a soud byl vzat,) [t19] (kdo se bude zabývat jeho údělem? [t20]) [t21] Neboť byl vyťat [a] ze (země živých,) [t22] jeho rána přišla za přestoupení mého [t23] lidu.
9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. [a]
10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, [a] uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání [t24] se jeho prostřednictvím zdaří. [t25]
11 Z [t26] námahy své duše uvidí ovoce [t27] a nasytí se. Svým poznáním [t28] můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění [t29] on sám ponese.
12 Proto (mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,) [t30] protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. [t31] On odnesl hřích mnohých [a] a je přímluvcem [b] za vzpurné.