Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví boží moc
Kolossenským 1 : 16
16 neboť v něm [a] bylo stvořeno všechno na [t18] nebesích i na zemi, [b] věci viditelné [c] i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; [d] všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
1. Paralipomenon 29 : 11
11 Tobě, Hospodine, patří velikost, [a] udatnost, [b] sláva, [c] síla [t13] i nádhera, [d] ano všechno, co je na nebesích i na zemi. Tobě, Hospodine, patří království, [e] vyvýšený [f] jsi jako hlava nade všechno.
Exodus 14 : 14
14 Hospodin bude bojovat za vás [a] a vy budete mlčet. [b]
Židům 10 : 35
35 Neodhazujte [a] tedy svou smělou důvěru, [b] která má velikou odplatu. [c]
Jan 14 : 26
26 Ale Zastánce, [a] Duch Svatý, kterého Otec pošle [t9] v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Genesis 1 : 1
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
Žalmy 28 : 7
7 Hospodin je má síla [a] a můj štít, [b] v něho doufá [c] mé srdce. Dostalo se mi pomoci, [d] proto mé srdce jásá, [e] proto mu budu vzdávat chválu svou písní. [f]
Přísloví 3 : 5 – 6
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
2. Petrův 3 : 8 – 13
8 Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. [a]
9 Pán neotálí [a] s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí), [t4] nýbrž je k vám [t5] shovívavý, [b] nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. [c]
10 Pánův den [a] [f]přijde jako zloděj [b] [v noci]. V něm nebesa [c] s rachotem [f]pominou, [d] prvky [e] se žárem [t6] uvolní a země [f] a její [t7] činy budou spáleny. [t8]
11 Když se toto všechno [takto] rozplyne, [t9] jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti [vy],
12 kteří očekáváte [a] a urychlujete příchod [b] Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou [t9] v ohni a prvky se žárem [t6] roztaví.
13 Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, [a] ve kterých přebývá spravedlnost. [b]
Izaiáš 21 : 1 – 17
1 Prorocký výnos [a] o pustině u moře: [v1] Jako vichřice, [b] které procházejí Negebem, [t2] tak to přichází z pustiny, z obávané země.
2 Bylo mi oznámeno tvrdé [t3] zjevení: [a] Věrolomník jedná věrolomně a ničitel [b] ničí. Vytáhni, Élame, [c] oblehni, Méde: [d] Zastavím veškeré to [t4] vzdychání. [e]
3 Proto jsou má bedra [a] naplněna úzkostí, zachvátily mne křeče jako křeče [t5] rodičky; [b] (jsem sklíčen tak, že neslyším, jsem vyděšen [c] tak, že nevidím.) [t6]
4 (Mé srdce [a] se potácí,) [t7] hrůza [b] mne ohromila; (soumrak, který jsem si přál,) [t8] se mi změnil ve zděšení.
5 (Připravit stůl, prostřít ubrus, [t9] jíst a pít …) [v10] Vstaňte, velitelé, mažte štíty! [a]
6 Vždyť toto mi řekl Panovník: Jdi, postav hlídku. [a] Ať oznámí, co uvidí.
7 Až uvidí vozy s páry [t11] koní, vozy s osly a vozy s velbloudy, ať dává velký [t12] pozor, velký pozor.
8 I zvolal (jako lev:) [t13] Na hlídce, Panovníku, stojím ve dne ustavičně, a na své stráži zůstávám stát celé noci.
9 A hle, tu přichází: Vůz, muž a pár koní. [t14] A promluvil: Padl, padl [a] Babylon a všechny tesané obrazy jeho bohů roztřískal [b] o zem.
10 (Můj vymlácený lide a synu mého humna, [v15] co jsem slyšel od [a] Hospodina zástupů, Boha Izraele, to jsem vám oznámil.
11 Prorocký výnos o Dúmě: [t16] Volá ke mně ze Seíru: [v17] Strážce, co zbývá z noci? Strážce, co zbývá z noci? [v18]
12 Strážce řekl: Přichází ráno a také noc; [v19] jestliže se budete tázat, [a] tažte se, navraťte se, [t20] přijďte!
13 Prorocký výnos proti Arábii: Budete nocovat v arabské [t21] houštině, karavany Dedánců. [a]
14 Přineste vodu vstříc žíznivému, obyvatelé země Témy, vyjděte s chlebem vstříc [a] utečenci!
15 Vždyť uprchli před meči! Před vytaseným mečem, před napnutým lukem [a] a před útrapami [t22] války.
16 Neboť toto mi řekl Panovník: Během roku, jako jsou léta najatého dělníka, [a] pomine veškerá sláva Kédaru. [b]
17 A zbylý počet [a] luků hrdinů Kédaru [t23] bude malý, neboť Hospodin, Bůh Izraele, to řekl.
Přísloví 3 : 1 – 35
1 Můj synu, nezapomínej na mé poučení, [a] ať tvé srdce střeží [b] moje příkazy.
2 Vždyť ti přidají [a] dlouhá léta [t1] a roky života i pokoj. [t2]
3 (Milosrdenství a [a] věrnost ať tě neopouštějí! Přivaž [b] si je ke svému krku, napiš je na tabulku [c] svého srdce!
4 Tak nalezneš [t3] milost [t4] a oblibu [t5] v očích Božích i lidských. [t6]
5 Důvěřuj [t7] Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej [t8] se na svoji rozumnost.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý [a] ve svých očích, boj [b] se Hospodina a odvrať [c] se od zlého.
8 To bude uzdravením pro tvé tělo [t9] a občerstvením [t10] pro tvé kosti.
9 Cti Hospodina svým majetkem [t11] a prvotinami [t12] ze vší své úrody. [t13]
10 Tvé sýpky [a] se naplní hojností a tvé sudy [t14] budou přetékat novým vínem.
11 Hospodinovu kázeň, [t15] můj synu, nezavrhuj, [t16] neměj odpor k jeho pokárání, [a]
12 neboť koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil. [t17]
13 Blahoslavený [a] je člověk, který našel moudrost, člověk, který získal [b] rozumnost.
14 Neboť (zisk z ní je lepší, nežli zisk ze stříbra) [t18] a její výnos [a] je nad zlato.
15 Je vzácnější nežli drahokamy, (nic z toho, po čem toužíš,) [t19] se jí nevyrovná. [a]
16 V její pravici jsou dlouhá léta [t20] a v její levici bohatství a sláva. [t21]
17 Její cesty jsou cesty příjemné, všechny její stezky jsou pokoj. [a]
18 Je (stromem života) [a] pro ty, kdo se jí chopí, ti, kdo se jí drží, jsou šťastní.
19 Moudrostí Hospodin položil základy [a] země, [t22] rozumností upevnil nebesa.
20 Jeho poznáním se rozevřely [a] hlubiny a oblaky kanou rosu.
21 Můj synu, ať nesejdou [v23] z tvých očí; střež obezřetnost [t24] a rozvahu [a]
22 a budou životem pro tvou duši a ozdobou [t25] pro tvůj krk.
23 Tehdy půjdeš bezpečně [t26] svou cestou a tvoje noha neklopýtne. [t27]
24 Když ulehneš, nebudeš se strachovat; lehneš si, a tvůj spánek bude příjemný. [t28]
25 Neboj se náhlého strachu, [t29] ani když přijde ničivá bouře [t30] na ničemy.
26 Neboť Hospodin ti bude po boku [t31] a bude chránit tvou nohu před polapením. [t32]
27 Neodpírej dobro (těm, kterým náleží,) [t33] když je ve tvé moci [v34] ho prokázat. [a]
28 Neříkej svému bližnímu: [t35] „Odejdi a pak se vrať, dám ti zítra,“ když to máš u sebe.
29 Nekuj zlo [a] proti svému bližnímu, když s tebou v důvěře bydlí.
30 Neveď s nikým bezdůvodně při, jestliže ti nezpůsobil zlo.
31 Nezáviď násilníkovi, nevol žádnou z jeho cest, [t36]
32 neboť Hospodinu je odporný ten, kdo bloudí, [t37] ale s přímými [a] důvěrně [t38] hovoří.
33 Na domě ničemy je Hospodinova kletba, [a] ale příbytku spravedlivých [b] žehná.
34 Posměvačům [a] se posmívá, ale pokorným dává milost. [b]
35 Moudří zdědí slávu, [a] ale hlupáci si [t39] odnesou hanbu. [b]
Judův 1 : 3
3 Milovaní, [a] když jsem vynakládal [t2] všechnu píli, abych vám psal o [naší] společné záchraně, [b] (pokládal jsem za nutné) [t3] vám napsat povzbuzení, [t4] abyste vytrvale zápasili [t5] o víru, [c] která byla jednou provždy svěřena [t6] svatým. [d]
Leave a Reply