Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví bouře
Lukáš 8 : 23 – 25
23 Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. [a]
24 Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, [v9] Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil [a] větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. [b]
25 Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ [a] Ulekli [b] se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“
Izaiáš 25 : 4
4 Protože jsi byl pevností [a] pro chudého, pevností pro nuzného [b] v jeho tísni; útočištěm [c] před přívalem, [d] stínem [e] před horkem, neboť hněv [t2] násilníků je jako příval proti zdi.
Izaiáš 45 : 1 – 25
1 Toto praví Hospodin o svém pomazaném, [t1] o Kýrovi, jehož uchopím za pravici, abych mu [t2] podrobil národy [a] a (rozvázal bedra králů,) [t3] abych (před ním) [t2] otevřel vrata, takže brány nebudou zavřeny:
2 Já půjdu (před tebou) [t2] a hory [t4] vyrovnám, bronzová vrata rozlámu a železné závory [a] odsekám.
3 A dám ti poklady temnoty [t5] a skryté zásoby [a] z úkrytů, abys poznal, (že jsem to já, Hospodin, který tě povolávám jménem, [t6] Bůh Izraele.) [t7]
4 Kvůli svému otroku Jákobovi a kvůli Izraeli, svému vyvolenému, jsem tě povolal tvým jménem a dal jsem ti titul, ačkoliv mě neznáš.
5 Já jsem Hospodin a (jiného není,) [t8] kromě mě není Boha. Přepásám [a] tě, ačkoliv mě neznáš,
6 aby poznali [a] od východu [b] slunce (i ti od jeho západu,) [t9] že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není.
7 Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj [t10] a tvořím zlé; [a] já, Hospodin, činím toto všechno.
8 Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost. Ať se otevře země a nese ovoce spásy a zároveň dá vyrůst spravedlnosti. Já, Hospodin, jsem to stvořil.
9 Běda [a] tomu, kdo vede spor se svým Tvůrcem, střep mezi [t11] střepy země! Což hlína [b] řekne svému hrnčíři: Co to děláš! (nebo: Tvé dílo nemá ruce? [t12]) [t13]
10 Běda [a] tomu, kdo říká otci: Co to plodíš? a ženě: [t14] Co to rodíš? [t15]
11 Toto praví Hospodin, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: Na přicházející [a] věci se mě vyptávejte! Ohledně mých synů, díla mých rukou [b] mi chcete přikazovat?
12 Já jsem učinil zemi i člověka na ní jsem stvořil. Já — mé ruce roztáhly nebesa [a] — a přikazuji celému jejich zástupu. [b]
13 Já jsem ho [t16] vzbudil [t17] ve spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty. On vystaví mé město [a] a mé vysídlence pošle domů, ne za peníze [b] ani ne za dar, [c] praví Hospodin zástupů.
14 Toto praví Hospodin: Výtěžek [a] Egypta, zisk [b] z obchodu Kúše i Sebajci, [c] muži obrovití, [d] k tobě přijdou a budou tvoji. Půjdou za tebou, přijdou v řetězech. [t18] Budou se ti klanět, k tobě se modlit: Jenom (u tebe) [t19] je Bůh a jiného není, bohové nejsou nic.
15 Přece ty jsi Bůh, který se skrývá, [a] Bůh Izraele, zachránce. [b]
16 Stydí se a jsou všichni zahanbeni [a] — výrobci modlářských výtvorů [b] s potupou společně odešli.
17 Izrael je Hospodinem [t20] zachráněn věčnou spásou. [a] Nebudete se stydět a nebudete zahanbeni na věky věků.
18 Neboť toto praví Hospodin, jenž stvořil nebesa, on je Bůh, který vytvořil zemi a připravil ji, on ji upevnil, nestvořil ji zbytečně, [t21] vytvořil ji k bydlení: Já jsem Hospodin a jiného není.
19 Nemluvil jsem tajně [a] v temném [t22] místě země, neřekl jsem (potomstvu Jákobovu zbytečně: Hledejte mě.) [t23] Já, Hospodin, mluvím spravedlnost, [t24] oznamuji přímost. [t25]
20 Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, uprchlíci z národů! Ničemu nerozumějí ti, kdo nosí [a] své dřevěné modly a modlí se k bohu, který nemůže zachránit. [b]
21 Oznamte a předložte fakta, jen ať se spolu poradí. Kdo to odedávna zvěstoval, odedávna [a] to oznamoval? Zdali ne já, Hospodin? Vždyť není jiného Boha [b] kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, [c] mimo mě není.
22 Obraťte [a] se ke mně [b] a zachraňte se, všechny končiny [c] země, protože já jsem Bůh [d] a jiného není.
23 Při sobě jsem přísahal, [a] z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, [t26] které se neodvrátí, že přede mnou [t27] klesne každé koleno, [b] každý jazyk bude přísahat: [c] [d]
24 Jenom v Hospodinu, řekne, (mám spravedlnost) [t28] a sílu. (Přijde až k němu, a všichni, kteří proti němu planou hněvem, [a] se budou stydět.) [t29]
25 V Hospodinu budou ospravedlněni a jím se bude chlubit [a] všechno potomstvo Izraele.
Jan 6 : 35
35 Ježíš jim řekl: „Já jsem [v14] ten chléb [a] života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, [b] a (kdo věří ve mne), [c] nebude nikdy žíznit. [d]
Jan 10 : 1 – 42
1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká [t1] tam odjinud, to je zloděj [a] a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř [a] ovcí.
3 Tomu hlídač [t2] otevírá a ovce slyší jeho [t3] hlas; [a] své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, [a] ale oni nepochopili, co jim tím (chtěl říci). [t4]
7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem [a] (dveře pro ovce). [t5]
8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet [a] a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.
13 Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
15 jako Otec [a] zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám [t7] za ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. [t8] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, [a] jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, [t9] abych ji zase přijal.
18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc [t10] ji položit, a mám moc [t10] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. [a]
20 Mnozí z nich říkali: „Má démona [a] a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
22 Nastal svátek Posvěcení chrámu [v11] v Jeruzalémě. Byla zima.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. [a]
24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, [a] řekni nám to otevřeně.“ [b]
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, [a] které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste [a] z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas, [a] já je znám, [b] jdou za mnou [t12]
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 (Můj Otec, [a] který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže) [t13] vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“ [a]
31 Židé se opět chopili kamenů, [a] aby jej ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne (chcete kamenovat)? [t14]“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ [a]
34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? [a]
35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo [a] —
36 proč mně, kterého Otec posvětil [a] a poslal [b] na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nečiním-li skutky [a] svého Otce, nevěřte mi!
38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, [t15] že Otec je ve mně a já v Otci.“ [a]
39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. [a]
40 A odešel opět za Jordán, [a] na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal [t16] tam.
41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, [a] avšak všechno, co Jan o něm řekl, [b] byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili. [a]
Římanům 15 : 4
4 Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno [a] k našemu poučení, abychom skrze trpělivost [t1] a povzbuzení [t2] z Písem měli naději. [b]
Leave a Reply