Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví bolesti hlavy
Jan 14 : 27
27 Pokoj [a] vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje [b] a není bázlivé. [c]
Jan 14 : 1
1 „Ať se vaše srdce nechvěje. [t1] Věříte [t2] v [a] Boha, věřte i ve mne.
2. Královská 4 : 18 – 36
18 Chlapec vyrůstal. [a] I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k [t18] žencům.
19 Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce.
20 Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal [t19] na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel.
21 Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla.
22 Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a (jednu z oslic.) [t20] Poběžím [t21] k muži Božímu a vrátím se.
23 Zeptal se: Proč za ním chceš dnes [t22] jít? Není novoluní [v23] ani sobota. Odpověděla: (Pokoj tobě.) [t24]
24 Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň [a] oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, [b] jen kdybych ti řekla.
25 Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. [a] I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka.
26 Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? [t25] Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře. [t26]
27 Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, [t27] ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko [a] v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to.
28 Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje?
29 Elíša řekl Gecházímu: Přepásej [a] svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav [t28] ho a jestliže tě někdo pozdraví, [t29] neodpovídej mu. Polož mou hůl [b] na chlapcův obličej.
30 Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, [a] (neodejdu od tebe.) [t30] Nato vstal a šel za ní.
31 Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. [a] Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil. [b]
32 Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho [a] posteli.
33 Když vešel, zavřel [a] za oběma dveře a modlil se k Hospodinu.
34 Pak vylezl [a] na postel a lehl [b] si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo.
35 Slezl, [t31] prošel se sem a tam po domě, [t32] vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči.
36 Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. [a] Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi [b] si svého syna.
Leave a Reply