Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zvířata po smrti
Kazatel 3 : 19 – 20
19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný [t12] úděl: Jak umírá [t13] jeden, tak umírá i druhý, a obojí [t14] stejně dýchá. [t15] Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. [a]
20 Všechno to odchází na stejné [t16] místo; [v17] vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. [a]
Job 12 : 10
10 V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?
Kazatel 12 : 7
7 Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a (duch se navrátí k Bohu,) [a] který jej dal. [b]
Izaiáš 11 : 6 – 9
6 Pak vlk [a] bude pobývat s beránkem [b] a leopard [c] uléhat s kůzletem. [d] Tele, [e] mladý lev [f] a krmný dobytek budou [t6] spolu a malý chlapec je povede.
7 Kráva [a] i medvědice [b] se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev [c] bude požírat píci jako skot.
8 Kojenec si bude hrát (nad hadí dírou) [t7] a odstavené dítě [a] strčí ruku do doupěte zmije. [b]
9 Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé mé svaté hoře, [a] protože země bude naplněna poznáním [b] Hospodina, [c] tak jako vody pokrývají moře.
Lukáš 3 : 6
6 a každé tělo uvidí Boží záchranu.‘ [a]
Kazatel 3 : 21
21 Kdo ví, [a] zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
Žalmy 36 : 6
6 Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost [a] až k oblakům. [b]
Přísloví 12 : 10
10 Spravedlivý bere [t16] ohled na život svého zvířete, avšak i slitovné činy [t17] ničemů jsou kruté. [a]
Genesis 1 : 30
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
Římanům 8 : 19 – 26
19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží [a] a očekává zjevení Božích synů [b]–
20 neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; [a] ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal [b] — a má naději,
21 že i ono [t10] samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody [t11] Božích dětí. [a]
22 Víme [a] přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23 A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny [c]Ducha, [a] sami v sobě sténáme, [b] očekávajíce synovství, [c] to jest vykoupení [d] svého těla.
24 (V té naději) [t12] jsme byli zachráněni; naděje však, kterou [t13] je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, (proč by v to ještě doufal)? [t14]
25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. [a]
26 A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá [a] vzdechy, [b] (které nelze vyjádřit slovy). [t15]
Jan 3 : 18
18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného [t13] Syna Božího.
Leave a Reply