Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ztráta
Žalmy 34 : 17 – 20
17 Hospodinova tvář [v19] je proti těm, kdo páchají zlo, [a] aby vyhladil [b] ze země jejich památku. [c]
18 Když úpěnlivě volají, [a] Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení.
19 Hospodin je blízko [a] těm, kdo jsou zkroušeni [t20] v srdci, zachraňuje [b] ty, kdo mají zdeptaného ducha.
20 Mnoho zla [t21] přichází na spravedlivého, [a] ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí. [b]
2. Korintským 12 : 9
9 ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, [a] neboť [má] moc se dokonává [t8] ve slabosti.‘ (Velmi rád) [t9] se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula [t10] moc [b] Kristova.
Filipenským 4 : 19
19 Můj Bůh [a] naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství [b] (v slávě) [t17] v Kristu Ježíši.
Izaiáš 40 : 1 – 31
1 Potěšte, [a] potěšte [t1] můj lid, říká váš Bůh.
2 Promlouvejte (k srdci) [t2] Jeruzaléma, volejte k němu, [t3] že se naplnila jeho povinná služba, [t4] že je zaplaceno [t5] za jeho viny; [a] vždyť přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně [t6] za všechny své hříchy.
3 Hlas (volá v pustině: Připravte) [t7] cestu Hospodinovu, napřimte [a] v pustině [t8] silnici [b] pro našeho Boha!
4 Každé údolí bude [t9] pozdviženo [a] a každé pohoří a návrší sníženo; [b] (pahorkatina se stane [t9] rovinou) [t10] a útesy [t11] plání.
5 A zjeví se Hospodinova sláva [a] a uvidí [b] to [v12] spolu [t13] veškeré tělo; [t14] protože Hospodinova ústa promluvila. [c]
6 Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva [a] a všechna jeho oddanost [t15] jako polní květ.
7 Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane [a] Hospodinův dech. [b] Jistě, (lid je) [t16] jen tráva.
8 Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí [a] navěky. [b]
9 Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni [a] mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh! [b]
10 Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí [a] a jeho paže [b] pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna [t17] před ním.
11 Bude pást své stádo jako pastýř, [a] svou paží shromáždí [b] jehňata a v náruči je ponese, březí [c] povede [d] pomalu.
12 Kdo svou dlaní odměřil [a] vody [t18] a nebesa pídí [t19] vyměřil [b] a do třetinky [v20] nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce?
13 Kdo vystrojil [t21] (Hospodinova ducha,) [t22] kdo byl jeho rádce a poučil [a] ho?
14 S kým se radil, [a] aby mu dal porozumět a vyučil ho (cestě práva,) [t23] naučil ho poznání [b] a dal mu poznat cestu rozumnosti? [c]
15 Hle, národy jsou před ním jako kapka na [t24] vědru nebo jako [t25] poprašek na vahách. Hle, ostrovy nadzvedá jako smítko. [t26]
16 Stromy Libanonu nestačí na oheň [a] a jeho [b] zvěř nestačí na zápalnou oběť.
17 Všechny národy jsou před ním jako nic. [a] Mají pro něj cenu menší než nic, [b] než marnost. [c]
18 Ke komu tedy připodobníte [a] Boha? (Jakou představu si o něm učiníte?) [t27]
19 Řemeslník [a] odlil [b] modlu [v28] a zlatník ji potáhne zlatem; [c] stříbrný řetěz k ní udělá zlatník. [d]
20 (Kdo je chudý na takovou oběť, [t29] vybere) [t30] nepráchnivějící dřevo; vyhledá si zručného řemeslníka, aby modlu upevnil, takže se nepohne. [a]
21 Což to nevíte? Což jste o tom neslyšeli? Což se vám to neoznamuje od počátku? Což jste neporozuměli, kdo položil základy [a] země?
22 Ten, který sídlí nad obzorem [a] země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj [t31] roztahuje [b] nebesa [c] a napíná je jako stan [d] k bydlení, [e]
23 který proměňuje [a] mocnáře v nic, [b] soudce země učinil marností.
24 Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož zakořenila v zemi, již na ně zaduje a oni uschnou a vichřice je odnese jako stéblo. [a]
25 Ke komu mne tedy připodobníte? Komu jsem roven? praví ten Svatý. [t32]
26 Pozvedněte své oči vysoko [t33] a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? [t34] Ten, kdo vyvádí [a] podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, [b] pro jeho velkou sílu a ohromnou moc [c] žádná z nich nechybí.
27 Proč říkáš, Jákobe, proč povídáš, Izraeli: Má cesta je před Hospodinem ukryta [t35] a (mé právo mému Boha uniká?) [t36]
28 Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, [v37] neochabne ani se neunaví? [a] Jeho rozumnost [b] je nevyzpytatelná. [c]
29 Unavenému dává sílu a (bezmocného zahrnuje zdatností.) [t38]
30 Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, [a]
31 ale ti, kdo očekávají [a] na Hospodina, (nabývají nové) [t39] síly, [b] vznášejí se na křídlech [t40] jako orli; [v41] běží, [c] a neunaví se, chodí, [d] a neochabnou.
1. Korintským 6 : 19 – 20
19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní [a] svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? (Nevíte, že nejste sami svoji?) [t10]
20 Byli jste přece koupeni [a] za velikou cenu; [b] oslavte [c] tedy (svým tělem) [t11] [c]Boha. [d]
Jan 1 : 1 – 51
1 Na počátku [a] bylo [c]Slovo [b] a to Slovo bylo u [t1] [c]Boha a to Slovo bylo Bůh. [c]
2 To [t2] bylo na počátku u [t1] Boha.
3 Všechno [a] vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo (vůbec nic) [t3] (, co je.
4 V něm byl život) [t4] a ten život byl světlo [a] lidí.
5 A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. [t5]
6 Objevil se [t6] člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. [a]
7 Ten přišel (jako svědek), [t7] aby o tom světle vydal svědectví, [a] aby skrze něho všichni uvěřili. [b]
8 On sám nebyl [a] to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé [a] světlo, [b] které osvěcuje každého člověka, (to přicházelo) [t8] na svět.
10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, [a] a svět ho nepoznal. [b]
11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc [t9] stát se Božími dětmi, [a] těm, kteří věří [b] v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili [a] z krve [t10] ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A [c]Slovo se stalo tělem [a] a přebývalo [t11] mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, [b] slávu(, jakou má od Otce jediný Syn, plný) [t12] milosti a pravdy. [c]
15 Jan o něm vydával svědectví. [a] Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, [b] je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ —
16 Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za [t13] milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, [a] milost a pravda [b] se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdo nikdy neviděl; [a] jedinečný [t14] Bůh, [t15] který je v lůnu [b] Otcově, ten nám o něm pověděl.
19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé [a] z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“
20 I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš. [t16]“
21 Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ [a] Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ [b] Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
23 Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, [a] jak řekl prorok Izaiáš.“
24 [Ti] poslaní byli z farizeů. [a]
25 I zeptali se ho: [t17] „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš [t16] ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:
27 [To je] ten, který přichází za mnou, [a] který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek [b] jeho sandálu.“ [c]
28 Tyto věci se udály v Betanii [t18] za Jordánem, [a] kde Jan křtil.
29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží, který snímá hřích [b] světa.
30 Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ [a]
31 Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“
32 A Jan vydal svědectví: [a] „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice [b] z nebe a zůstal na něm.
33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ [a]
34 A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ [a]
35 Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. [a]
36 Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek [a] Boží!“
37 Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
38 Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ [t19] A oni mu řekli: „Rabbi“, [t20] což se překládá ‚Učiteli‘, [a] „kde bydlíš? [t21]“
39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ [t22] Šli tedy, viděli, kde bydlí, [a] a zůstali ten den u něho. Bylo kolem (čtvrté hodiny odpoledne). [t23]
40 Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, [a] bratr Šimona Petra.
41 Ten nalezl nejprve [t24] svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ [a] (což je v překladu: Kristus [t25]).
42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; [t26] budeš se jmenovat Kéfas“ [a] (což se překládá Petr [b]).
43 Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. [a] Nalezl Filipa [b] a řekl mu: „Následuj [c] mne.“
44 Filip byl z Betsaidy, [a] města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
46 Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“
47 Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ [a]
48 Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“
49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, [a] ty jsi Syn [c]Boží, [b] ty jsi král [c] Izraele.“
50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“
51 A řekl mu: „(Amen, amen, pravím) [v27] vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené [a] a Boží anděly vystupovat a sestupovat [b]na Syna člověka.“ [t28]
2. Petrův 2 : 9
9 Pán umí vysvobozovat [a] zbožné [b] ze zkoušky, [c] ale nespravedlivé [d] zachovávat (pro trest) [t9] ke dni soudu; [e]
Leave a Reply