Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví ztracené duše
1. Tessalonicenským 4 : 13 – 18
13 Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti [a] o těch, kdo zesnuli, [t10] abyste se nermoutili jako ti ostatní, [b] kteří nemají naději. [c]
14 Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel [a] a vstal z mrtvých, tak Bůh také (ty, kdo zemřeli [t10] skrze Ježíše, přivede) [t11] s ním.
15 Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu [a] Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, [t10]
16 protože (za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla [a] a) [t12] Boží polnice [b] sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. [c]
17 Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích [a] do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. [b]
18 Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. [a]
Jakubův 5 : 20
20 (ať ví), [t11] že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání [a] jeho [t12] duši od [t13] smrti a přikryje [b] množství hříchů. [c]
1. Janův 1 : 9
9 Jestliže své hříchy vyznáváme, [a] on je věrný [t3] a spravedlivý, [b] aby nám hříchy odpustil [c] a očistil nás od každé nepravosti. [t4]
Jan 14 : 6
6 Ježíš mu řekl: „Já jsem [a] ta Cesta, [b] [c]Pravda [c] i Život. [d] Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jeremiáš 1 : 5
5 Dříve, nežli jsem tě [a] utvořil v nitru, [t8] znal [t9] jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna [b] matky, posvětil jsem tě a dal [t10] jsem tě za proroka národům. [c]
Marek 16 : 16
16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
Jan 14 : 15
15 „Jestliže mne milujete, zachovejte [t5] má přikázání.
Matouš 10 : 6
6 ale jděte raději k zahynulým ovcím [a] z domu Izraele. [b]
2. Korintským 4 : 1 – 4
1 Když tedy máme tuto službu [a] podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, [b] neochabujeme, [c]
2 ale odřekli jsme se věcí ukrývaných [a] kvůli hanbě [b] a nepočínáme si [t1] chytrácky [c] ani nepřekrucujeme [c]slovo [c]Boží, [d] nýbrž zjevováním [c]pravdy se představujeme [t2] každému lidskému porozumění [t3] před [c]Bohem.
3 Je-li však naše evangelium [a] zahaleno, [b] je zahaleno těm, kteří hynou. [c]
4 Jim, nevěřícím, [a] [c]bůh [b] tohoto věku [c] oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo [d] (evangelia slávy) [e] Krista, jenž je obrazem [f] [c]Božím.
Lukáš 15 : 4
4 „Kdo [t1] [a] z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, [b] dokud ji nenalezne?
Job 10 : 8 – 12
8 Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě (spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?) [t3]
9 Rozpomeň [a] se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a (do prachu mě zase chceš vrátit.) [b]
10 Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr?
11 Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš [a] mě kostmi a šlachami.
12 (Daroval jsi mi) [t4] život a prokázal milosrdenství a tvá starost [t5] zachovala mého ducha.
Lukáš 19 : 9 – 10
9 Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, [a] protože i tento člověk je syn Abrahamův. [b]
10 Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, [a] co je ztraceno.“ [b]
Exodus 21 : 22 – 25
22 Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, [a] jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví [t17] manžel té ženy; dá, (co bylo určeno.) [t18]
23 Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život,
24 oko [a] za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
25 spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám. [a]
Genesis 3 : 1
1 Had [t1] byl nejchytřejší [t2] ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh [v3] řekl: Nejezte [t4] ze žádného stromu v zahradě?
Ezechiel 37 : 15 – 28
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo [v14] a napiš na ně: [a] Judovi a synům Izraele, jeho druhům. [t15] Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. [b] [t15]
17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18 Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? [a]
19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, [t15] které je v ruce Efrajimově. Položím (s nimi na ně) [t16] dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. [a]
20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce (před jejich očima.) [a]
21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. [a]
22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a (jediný král [v17] bude králem pro ně všechny.) [a] Už (nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.) [b]
23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, [t18] v nichž zhřešili, a očistím [a] je, (budou mým [t19] lidem a já budu jejich [t20] Bohem.) [b]
24 Můj otrok [a] David bude nad nimi králem [b] a jediný pastýř bude pro ně všechny. [c] (Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.) [d]
25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. [a] V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, [a] bude to věčná [b] smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a (ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.) [c]
27 Můj příbytek [t21] bude nad nimi, (já budu jejich [t22] Bohem a oni budou mým [t23] lidem.) [a]
28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji [a] Izrael, když bude má svatyně [v24] navěky uprostřed nich.
1. Korintským 11 : 1 – 34
1 (Napodobujte mě), [a] jako i já napodobuji Krista.
2 Chválím [a] vás, [bratři,] že ve všem na mne pamatujete a držíte [b] se (mých pokynů), [t1] jak jsem vám je předal.
3 Chci, abyste věděli, že hlavou [a] každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž [b] a hlavou Krista Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou [t2] hlavu, hanobí svou hlavu.
5 Každá žena, která se modlí nebo prorokuje [a] s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila.
6 Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
7 Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem [a] a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.
8 Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. [a]
9 Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. [a]
10 Proto musí mít žena na hlavě (znamení moci) [t3] kvůli andělům. [a]
11 Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.
12 Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. [a]
13 Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? [a]
14 Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,
15 ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.
16 Kdyby však měl někdo sklon se přít [a] — takový zvyk [t4] nemáme ani my, ani Boží sbory. [b]
17 Když toto přikazuji, [a] nechválím, [b] že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu.
18 Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, [a] když se scházíte ve sboru, [t5] a zčásti tomu věřím.
19 Neboť musí být mezi vámi i (různé skupiny), [t6] aby se ti osvědčení [a] stali mezi vámi známými. [t7]
20 Když vy se společně [t8] scházíte, není to slavení [t9] Večeře Páně.
21 Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. [a]
22 Což nemáte domy, (kde můžete jíst a pít)? [t10] Anebo opovrhujete [c]Boží církví [a] a zahanbujete [b] ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. [c]
23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, [a] že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, [t11] vzal chléb, [b]
24 vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.‘
25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘
26 Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. [a]
27 Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen [a] proti tělu a krvi Páně.
28 Ať člověk zkoumá [a] sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.
29 Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje [t12] tělo [Páně].
30 Proto jsou mezi vámi mnozí slabí [t13] a neduživí [a] a mnozí usínají. [t14]
31 Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni.
32 Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, [a] abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. [b]
33 Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, [t15] čekejte jeden na druhého.
34 Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. [a] Ostatní věci zařídím, až přijdu. [b]
Židům 13 : 4
4 Manželství [a] ať je (u všech) [t4] ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky [b] a cizoložníky bude soudit [c]Bůh. [c]
Leave a Reply