Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zločin
Genesis 2 : 1 – 25
1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.
2 Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne [a] přestal [t1] s veškerým svým dílem, které konal.
3 Bůh sedmý den požehnal a posvětil [t2] ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a [t3] učinil.
4 Toto je rodopis [t4] nebes a země, když [t5] byly stvořeny. [t6] V den, kdy Hospodin [v7] Bůh učinil zemi a nebesa,
5 na zemi ještě nebylo žádné polní křoví [a] ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, [b] protože Hospodin Bůh nesesílal [c] na zemi déšť [d] a nebyl člověk, aby zemi obdělával,
6 ale pramen [t8] vystupoval ze země a zavlažoval [a] celý zemský povrch.
7 Hospodin Bůh vytvořil [t9] člověka z prachu [t10] ze země, [t11] a do jeho chřípí [a] vdechl dech [b] života; a člověk se stal živou duší. [t12]
8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu [v13] v Edenu [t14] na východě [v15] a umístil tam člověka, kterého vytvořil.
9 Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života [a] uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.
10 Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena.
11 První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.
12 Zlato té země je ryzí. [a] Je tam také bdelium [v16] a kámen karneol. [b]
13 Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.
14 Třetí řeka se jmenuje Chidekel: [v17] ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. [a]
15 Hospodin Bůh vzal člověka a umístil [t18] ho v zahradě v [t19] Edenu, aby ji obdělával [v20] a střežil.
16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: [v21] Ze všeho stromoví zahrady směle jez,
17 ale ze stromu poznání dobrého a zlého, [a] z toho nejez. [t22] Neboť v den, kdy bys z něho jedl, (jistě zemřeš.) [b]
18 I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc [t23] jako jeho protějšek.
19 Hospodin Bůh vytvořil [a] ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.
20 A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka [a] se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.
21 Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, [a] a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber [t24] a to místo uzavřel masem.
22 A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.
23 Člověk řekl: Teď [t25] je to kost z mých kostí a maso z mého masa! [a] Bude se nazývat ženou, [t26] protože byla vzata z muže.
24 Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne [a] ke své ženě a budou jedno tělo. [b]
25 A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli [t27] se.
Římanům 12 : 19
19 Nemstěte [a] se sami, milovaní, [v21] nýbrž dejte místo Božímu hněvu, [b] neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ [c]
Římanům 13 : 4
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
Exodus 21 : 24 – 25
24 oko [a] za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
25 spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám. [a]
Jan 14 : 15
15 „Jestliže mne milujete, zachovejte [t5] má přikázání.
Exodus 22 : 1 – 31
1 Jestliže bude dopaden zloděj při vloupání [a] a bude bit, takže zemře, nebude za něj prolita krev. [t1]
2 Jestliže (to bude po východu slunce,) [t2] bude za něj prolita krev. [t3] Zloděj musí ztrátu plně nahradit. Pokud nic nemá, bude za svou krádež prodán. [a]
3 Jestliže se u něj skutečně nalezne živé to, co ukradl, — ať býk, osel či ovce — nahradí to dvojnásobně. [v4]
4 Když někdo (nechá spásat pole či vinici a pustí) [t5] svůj dobytek pást se na cizí pole, nahradí to tím nejlepším ze svého pole či ze své vinice.
5 Když vyšlehne oheň, zasáhne trní [v6] a stráví stoh, nepožaté obilí či pole, ten, kdo požár zapříčiní, musí plně nahradit to, co bylo spáleno.
6 Když dá někdo svému bližnímu do úschovy stříbro nebo nějaké předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, pokud bude zloděj dopaden, nahradí to dvojnásobně.
7 Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, [a] nevztáhl-li ruku na práci [t7] svého bližního.
8 Při každé zpronevěře — ohledně býka, osla, ovce, oděvu, ohledně jakékoliv ztracené věci, o které někdo řekne: To je ono — přijde záležitost těch dvou před Boha. [a] Koho Bůh prohlásí vinným, ten nahradí ztrátu svému bližnímu dvojnásobně.
9 Když někdo dá svému bližnímu do úschovy osla, býka, ovci či jakékoliv zvíře a to zemře, bude zraněno [t8] či odvlečeno [v9] a nikdo to neviděl,
10 (Hospodinova přísaha) [t10] bude mezi těmi dvěma, že [t11] nevztáhl ruku na práci svého bližního. Jeho majitel to přijme a držitel [t12] nebude nic nahrazovat.
11 Jestliže mu to však skutečně ukradli, [t13] nahradí to jeho majiteli.
12 Jestliže to bylo opravdu roztrháno na kusy, přinese mu důkaz [t14] a rozsápané [t15] zvíře nebude nahrazovat.
13 Když si někdo vyžádá dobytče [t16] od svého bližního, to bude zraněno nebo zemře [t17] a majitel u toho nebude, musí ztrátu plně nahradit.
14 Jestliže u toho jeho majitel bude, nebude ztrátu nahrazovat. Jestliže si je pronajal, ztráta je kryta odměnou.
15 Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě za ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou. [a]
16 Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu.
17 Čarodějnici [a] nenecháš naživu.
18 Každý, kdo obcuje [a] se zvířetem, bude jistě usmrcen.
19 Ten, kdo obětuje [a] jiným bohům [b] než Hospodinu samému, bude zasvěcen zkáze. [c]
20 Nebudeš utiskovat příchozího [a] ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími [b] v egyptské zemi.
21 Žádnou vdovu [a] ani sirotka nebudete utlačovat. [t18]
22 Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke mně úpěnlivě volal, [t19] jistě vyslyším jeho volání, [a]
23 vzplanu hněvem [a] a pobiji vás mečem, [b] takže se vaše ženy stanou vdovami [c] a vaši synové sirotky.
24 Jestliže půjčíš peníze [t20] mému lidu, chudému, který je s tebou, nebudeš vůči němu jednat jako lichvář, neuložíš mu úrok. [a]
25 Jestliže vezmeš do zástavy [a] plášť svého bližního, do západu slunce mu ho vrať,
26 neboť je to jeho jediná přikrývka, je to jeho plášť pro jeho tělo. V čem by jinak spal? I stane se, že bude ke mně úpěnlivě volat a vyslyším ho, neboť jsem milostivý. [a]
27 Nebudeš proklínat [a] Boha [t21] ani předáka [b] ve svém lidu nebudeš proklínat. [t22]
28 Neopozdíš se s obětí ze svého plného výnosu [a] a své šťávy. [t23] Svého prvorozeného [b] syna dáš mně.
29 Tak naložíš i se svým býkem a se svou ovcí: [t24] sedm dní bude u své matky a osmého [a] dne jej dáš mně.
30 Budete mým svatým lidem. [t25] Nebudete jíst maso zvířete rozsápaného [a] na poli, ale hodíte ho psovi.
Genesis 9 : 5 – 6
5 Ano, vaši krev, krev vašich životů budu vyhledávat. Budu ji vyhledávat od každého zvířete. I od člověka — to jest od jeho bratra [v2] — budu vyhledávat život člověka.
6 Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.
Matouš 5 : 38 – 39
38 „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ [a]
39 Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří [t31] do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.
Exodus 20 : 1 – 26
1 Potom Bůh vyhlásil (všechna tato slova.) [a] Řekl:
2 Já [t1] (Hospodin jsem tvůj Bůh,) [t2] který jsem tě vyvedl [a] z egyptské země, z domu otroctví. [b]
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle [t3] mne.
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i [t4] na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
8 Pamatuj [t5] na sobotní den, abys ho posvětil.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. [a]
12 Cti [a] svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny [t6] na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nebudeš vraždit! [a]
14 Nebudeš cizoložit! [a]
15 Nebudeš krást! [a]
16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! [a]
17 Nebudeš dychtit [a] po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě [b] svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
18 Všechen lid [a] sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.
19 Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. [a]
20 Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte [a] se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel [b] a aby na vás byla bázeň [c] před ním, abyste nehřešili. [d]
21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k (husté temnotě,) [a] kde byl Bůh.
22 Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. [a]
23 Neuděláte si vedle [t7] mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. [a]
24 Uděláš mi oltář [a] z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly [t8] a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, [b] přijdu k tobě a požehnám ti.
25 Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, [a] nesmíš používat kameny tesané, [b] protože když se nad ním [t9] rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho.
26 A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota. [a]
Římanům 13 : 1 – 4
1 Každá duše [a] ať se podřizuje [b] nadřízeným autoritám, [t1] neboť není autority, leč od Boha. [c] Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2 takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají [t2] na sebe soud.
3 Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, [a] a budeš mít od ní chválu.
4 Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, [t3] vykonavatelem hněvu [a] nad tím, kdo činí zlo.
Leave a Reply