Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví žebráci
Marek 10 : 46 – 52
46 Přišli [a]do Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý [b] žebrák.
47 A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“
48 Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, [t10] vstaň, volá tě!“
50 On odhodil [a] svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, [a] abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, [b] ať vidím! [t11]“
52 A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ [a] A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
Skutky 3 : 1 – 6
1 (Petr a Jan) [a] vystupovali o (třetí hodině odpoledne) [t1] — hodině modlitby [v2] — do chrámu. [b]
2 Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý [a] již od lůna své matky [b] ; každý den ho kladli ke dveřím [c] chrámu, kterým se říkalo ‚Krásné‘, [v3] aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil [d] o almužnu. [e]
3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o [t4] almužnu.
4 Petr s Janem se na něj upřeně zadíval [a] a řekl: „Pohleď na nás!“
5 Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane.
6 Petr však řekl: „Stříbro a zlato [a] nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu [b] Ježíše Krista Nazaretského [t5] [vstaň a] choď!“ [c]
Přísloví 31 : 6 – 7
6 Dejte pivo hynoucímu a víno těm kdo, mají hořkost v duši. [t10]
7 Napije se, zapomene na svou chudobu a na své trápení [a] již nebude myslet.
Jan 10 : 1 – 42
1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká [t1] tam odjinud, to je zloděj [a] a lupič.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř [a] ovcí.
3 Tomu hlídač [t2] otevírá a ovce slyší jeho [t3] hlas; [a] své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, [a] ale oni nepochopili, co jim tím (chtěl říci). [t4]
7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem [a] (dveře pro ovce). [t5]
8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet [a] a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel [t6] a hubil; já jsem přišel, aby měly život [a] a měly ho hojnost.
11 Já jsem ten dobrý pastýř. [a] Dobrý pastýř pokládá svou duši [b] za ovce.
12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.
13 Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,
15 jako Otec [a] zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám [t7] za ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. [t8] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, [a] jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, [t9] abych ji zase přijal.
18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc [t10] ji položit, a mám moc [t10] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. [a]
20 Mnozí z nich říkali: „Má démona [a] a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“
22 Nastal svátek Posvěcení chrámu [v11] v Jeruzalémě. Byla zima.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. [a]
24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, [a] řekni nám to otevřeně.“ [b]
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, [a] které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26 Ale vy nevěříte, protože nejste [a] z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas, [a] já je znám, [b] jdou za mnou [t12]
28 a já jim dávám život věčný; [a] nezahynou (na věčnost) [b] a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 (Můj Otec, [a] který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže) [t13] vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“ [a]
31 Židé se opět chopili kamenů, [a] aby jej ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne (chcete kamenovat)? [t14]“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ [a]
34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? [a]
35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo [a] —
36 proč mně, kterého Otec posvětil [a] a poslal [b] na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nečiním-li skutky [a] svého Otce, nevěřte mi!
38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, [t15] že Otec je ve mně a já v Otci.“ [a]
39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. [a]
40 A odešel opět za Jordán, [a] na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal [t16] tam.
41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, [a] avšak všechno, co Jan o něm řekl, [b] byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili. [a]
Leave a Reply