Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zdi jericha
Jozue 6 : 1 – 27
1 Jericho se tehdy zavíralo a bylo uzavřeno před syny Izraele. Nikdo nevycházel ani nevcházel.
2 Ale Hospodin Jozuovi řekl: Pohleď, vydal jsem ti do ruky Jericho i jeho krále s udatnými hrdiny.
3 Obejdete tedy město. Všichni bojovníci ať to město jednou obkrouží. Takto to budeš dělat šest dnů.
4 A sedm kněží pozdvihne před truhlou sedm beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na rohy.
5 I stane se, až se táhle zatroubí na beraní roh, jakmile [t1] uslyšíte zvuk rohu, že všechen lid spustí velký křik, hradba toho města se na svém místě zhroutí a lid tam vystoupí, každý přímo vpřed. [t2]
6 Jozue, syn Núnův, tedy svolal kněze a řekl jim: Pozdvihněte truhlu smlouvy. Sedm kněží pak pozdvihne sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou.
7 Potom řekl [t3] lidu: Jděte a obejděte město a vojsko ať projde před Hospodinovou truhlou.
8 I stalo se, jak to Jozue lidu řekl. Sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů prošlo před Hospodinem, troubili na rohy a truhla Hospodinovy smlouvy šla za nimi.
9 Vojsko šlo před kněžími troubícími [t4] na rohy a shromáždění se ubíralo za truhlou, tak šli a troubili na rohy.
10 Lidu pak Jozue přikázal: Nebudete křičet, ani nenecháte zaznít svůj hlas a z vašich úst nevyjde slovo až do dne, kdy vám řeknu: Křičte. Pak budete křičet.
11 Nechal tehdy obejít Hospodinovu truhlu kolem města jednou dokola. Potom přišli do tábora a přenocovali v táboře.
12 Jozue časně zrána vstal a kněží pozdvihli Hospodinovu truhlu.
13 A sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou stále šlo, troubili na rohy a vojsko šlo před nimi. Shromáždění šlo stále za Hospodinovou truhlou, troubíc na rohy.
14 Druhý den opět město jednou obešli a vrátili se do tábora. Takto si počínali šest dnů.
15 Sedmého dne pak [t5] časně vstali, jakmile vyšla jitřenka, a obcházeli město podle tohoto nařízení sedmkrát. Pouze v onen den obešli město sedmkrát.
16 I stalo se, když kněží po sedmé zatroubili na rohy, že Jozue řekl lidu: Spusťte křik, protože Hospodin vám město vydal.
17 A to město bude zasvěceno zkáze pro Hospodina, ono i každý, kdo je v něm. Pouze Rachab, ta prostitutka, zůstane naživu, ona a každý, kdo je s ní v domě, neboť ukryla posly, které jsme poslali. [a]
18 Hlavně (se ale chraňte před klatbou, ať nevykonáte klatbu, nevezmete z klatby, nevystavíte klatbě) [v6] izraelský tábor a neuvalíte na něj zkázu.
19 A veškeré stříbro, zlato a bronzové a železné nádoby jsou svaté pro Hospodina. Půjde to na Hospodinův poklad.
20 Tu lid spustil křik, zatroubili na rohy a stalo se, jakmile lid uslyšel zvuk rohu, že [t7] spustil velký povyk, hradba se zhroutila na svém místě, lid vystoupil do města, každý přímo vpřed, [t2] a to město dobyli.
21 A zasvětili zkáze ostřím meče [a] všechno, co bylo ve městě, (muže i ženy, mládence i starce i býky, ovce a osly.)
22 Oběma mužům, kteří prozkoumali zemi, pak Jozue řekl: Jděte do domu té prostitutky a vyveďte odtamtud tu ženu a každého, kdo k ní patří, podle toho, co jste jí odpřisáhli.
23 Ti mládenci, zvědové, tedy vešli a vyvedli Rachabu i jejího otce, matku, bratry a každého, koho měla; všechny její příbuzné vyvedli a ponechali je venku za izraelským táborem.
24 Potom spálili ohněm [a] to město i všechno, co v něm bylo. Pouze stříbro, zlato a bronzové a železné nádoby zanechali na poklad Hospodinova domu.
25 Ale prostitutku Rachabu i dům jejího otce a všechno, co jí patřilo, Jozue nechal žít. [a] Pobývala uprostřed Izraele až do tohoto dne, protože ukryla posly, které Jozue poslal, aby prozkoumali Jericho.
26 I zapřisáhl [t8] se Jozue v onen čas: (Prokletý je před Hospodinem) [a] ten muž, který povstane a vystaví toto město Jericho. Na [t9] svém prvorozeném položí jeho základy a na [t9] svém nejmenším postaví jeho vrata. [b]
27 A Hospodin byl s Jozuem a pověst o něm se rozšířila do celé té země.
Židům 4 : 12
12 Neboť [c]Boží [c]slovo [a] je živé, [b] činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; [c] proniká až do rozdělení duše a ducha, [d] kloubů a morku a je schopné rozsoudit [e] myšlenky a postoje [t9] srdce.
2. Timoteovi 3 : 16
16 Veškeré Písmo [a] je (vdechnuté Bohem) [t16] a je užitečné [b] k učení, k usvědčování, [c] k napravování, k výchově ve spravedlnosti,
Jan 16 : 13
13 Když však přijde On, [t2] Duch Pravdy, [a] uvede [b] vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí [t3] vám i to, co má přijít.
Genesis 3 : 15
15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé [a] a símě její; [b] ono tobě rozdrtí [c] hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
Matouš 5 : 17
17 „Nedomnívejte se, že jsem přišel [a] zrušit Zákon [b] nebo Proroky; [c] nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. [d]
Žalmy 119 : 1 – 176
1 Blahoslavení [v1] jsou ti, jejichž cesta [t2] je bezúhonná, [a] ti, kteří žijí podle zákona [b] Hospodinova.
2 Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví [v3] a hledají [a] ho celým srdcem.
3 Takoví nepáchají podlosti, [a] chodí po jeho cestách. [b]
4 Tys dal svá přikázání, [v4] aby se pečlivě [t5] zachovávala.
5 Kéž by byly mé cesty upevněny [t6] pro zachovávání tvých ustanovení! [v7]
6 Tehdy nebudu zahanben, [a] když si budu hledět všech tvých příkazů.
7 V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, [a] když se učím tvým spravedlivým [b] nařízením. [t8]
8 Budu zachovávat tvá ustanovení — jen mě neopouštěj! [a]
9 Jak si chlapec [t9] udrží svou stezku čistou? [a] Tím, že bude zachovávat tvé slovo. [b]
10 Hledám [a] tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit [b] od svých příkazů.
11 Tvou řeč [t10] uchovávám [t11] v srdci, [a] abych proti tobě nehřešil.
12 Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč [a] mě svým ustanovením.
13 Svými rty vyprávím [a] o všech nařízeních tvých úst. [b]
14 Z cesty tvých svědectví se veselím [a] jako z [t12] celého svého majetku. [b]
15 Přemýšlím [t13] o tvých přikázáních a hledím [t14] na tvé stezky.
16 Tvá ustanovení jsou mi potěšením; [a] nezapomínám [b] na tvé slovo.
17 Prokazuj svému [t15] otroku [t16] dobro [a] — budu žít a zachovávat tvé slovo.
18 Otevři [t17] mi oči, [a] abych viděl divy tvého [t18] zákona.
19 Jsem na zemi jen cizincem, [t19] neskrývej přede mnou své příkazy.
20 Mou duši stravuje [t20] touha [t21] po tvých nařízeních za každého času.
21 Oboříš [t22] se na domýšlivce, [a] na proklaté, [b] kteří pobloudili [c] od tvých příkazů.
22 Odval ode mě potupu [a] a pohrdání, [b] neboť střežím tvá svědectví. [c]
23 I když zasednou knížata [a] a budou mluvit [t23] proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet [b] o tvých ustanoveních.
24 I tvá svědectví jsou mým potěšením, [a] jsou to mí rádci. [t24]
25 Do prachu je přitištěna [t25] má duše; obživ [t26] mě podle svého slova.
26 Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč [a] mě svým ustanovením.
27 Dej mi porozumět [a] cestě svých přikázání; přemýšlím [b] o tvých divech.
28 Má duše se rozplývá [t27] žalem; [a] pozdvihni [b] mě podle svého slova.
29 Odvrať [a] ode mě cestu klamu; [v28] (milostivě mě obdaruj) [t29] svým zákonem.
30 Vyvolil jsem si [a] cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. [b]
31 Přilnul [a] jsem ke tvým svědectvím, [b] Hospodine, kéž nejsem zahanben. [c]
32 Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. [a]
33 Vyuč [a] mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně [b] střežit.
34 Dej mi porozumět, [a] budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.
35 Veď [a] mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. [b]
36 Nakloň [a] mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. [b]
37 Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. [t30]
38 Naplň [t31] svému otroku své slovo, [t32] jež vede k bázni před tebou.
39 Odvrať ode mě potupu, [a] které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.
40 Hle, toužím [a] po tvých přikázáních; obživ mě (ve své) [t33] spravedlnosti.
41 Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, [t34] Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, [t35]
42 a já dám odpověď tomu, [t36] kdo mě tupí [a] — vždyť spoléhám na tvé slovo! [t37]
43 Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, [t38] protože skládám naději ve tvá nařízení.
44 Tvůj zákon budu zachovávat [a] ustavičně, navěky a navždy. [b]
45 Budu chodit volně, [t39] protože jsem vyhledával [a] tvá přikázání.
46 O tvých svědectvích budu mluvit před králi [a] a nebudu zahanben. [b]
47 Tvé příkazy jsou mi potěšením, [a] zamiloval [b] jsem si je. [t40]
48 Zvedám dlaně [a] ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím [b] o tvých ustanoveních.
49 Pamatuj [a] na slovo [t41] ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
50 Útěchou [a] v mém soužení mi je, že mi tvé slovo [t42] navrací život. [b]
51 Domýšlivci [a] se mi hrozně posmívají; [b] od tvého zákona se neodvrátím. [c]
52 Připomínám si tvá odvěká [a] nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.
53 Přepadá mě vztek [v43] kvůli ničemům, kteří opouštějí [a] tvůj zákon.
54 Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. [v44]
55 V noci si připomínám [a] tvé jméno, Hospodine, a zachovávám [b] tvůj zákon.
56 Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.
57 Řekl jsem: Můj podíl [a] je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. [t45]
58 Celým srdcem (hledám tvou přízeň,) [t46] smiluj [a] se nade mnou podle svého slova. [t47]
59 Přemýšlím [a] o svých [t48] cestách [b] a obracím své nohy ke tvým svědectvím.
60 Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.
61 Omotávají mě provazy [a] ničemů, [b] na tvůj zákon však nezapomínám. [c]
62 Vstávám o půlnoci, [a] abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. [b]
63 Jsem společníkem [v49] všech, kteří se tě bojí, [a] těch, kdo zachovávají [b] tvá přikázání.
64 Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; [a] vyuč [b] mě svým ustanovením!
65 Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. [t50]
66 Nauč [a] mě rozvážnosti [t51] a poznání, [b] vždyť já tvým příkazům věřím.
67 Dokud jsem [a] nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. [t52]
68 Jsi dobrý [a] a prokazuješ dobro; [b] vyuč [c] mě svým ustanovením.
69 Domýšlivci [a] (mě obestřeli klamem,) [t53] já však celým srdcem střežím tvá přikázání.
70 Bezcitné jak tuk [a] je jejich srdce, já se však těším [b] ze tvého zákona.
71 Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, [t54] neboť jsem se naučil tvým ustanovením. [a]
72 Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. [t55]
73 Tvé ruce mě učinily [a] a upevnily. [b] Dej mi porozumět, [c] ať se naučím tvým příkazům.
74 Ti, kdo se tě bojí, [a] mě uvidí [b] a budou se radovat, [c] protože očekávám [d] na tvé slovo.
75 Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; [a] pokořils [b] mě pravdou.
76 Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, [a] jak jsi svému otroku zaslíbil. [t56]
77 Kéž na mě přijde tvé slitování, [a] (abych mohl žít,) [t57] neboť tvůj zákon je mým potěšením. [b]
78 Kéž jsou domýšlivci [a] zahanbeni, [b] neboť mi zrádně křivdí; [c] já ale přemýšlím [d] o tvých přikázáních.
79 Kéž se ke mně vrátí [a] ti, kdo se tě bojí, [b] ti, kdo znají tvá svědectví.
80 Kéž je mé srdce bezúhonné [a] podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. [b]
81 Má duše chřadne [a] touhou po tvé spáse; [b] očekávám [c] na tvé slovo.
82 Zrak mi slábne, [a] jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy [b] už mě potěšíš? [c]
83 Byl jsem sice jako měch v dýmu, [v58] na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. [a]
84 Kolik dnů [a] ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? [b]
85 Domýšlivci [a] mi vykopali jámy, [b] což není podle tvého zákona. [t59]
86 Všechny tvé příkazy jsou pravda. [a] Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! [b]
87 Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. [a]
88 Podle svého milosrdenství [a] mě zachovej při životě; [b] budu střežit svědectví tvých úst.
89 Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. [a]
90 Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. [t60] Upevnil jsi zemi [a] a ona stojí. [t61]
91 Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. [t62]
92 Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, [a] byl bych už ve svém soužení zahynul.
93 Na tvá přikázání nikdy [t63] nezapomenu, [a] neboť mi dávají život. [b]
94 Jsem tvůj [t64] — pomoz mi, [t65] vždyť vyhledávám [a] tvá přikázání.
95 Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. [a] Rozvažuji [t66] o tvých svědectvích.
96 Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. [t67]
97 Jak jsem si zamiloval [a] tvůj zákon! Celý den (o něm rozjímám.) [t68]
98 Tvé příkazy [t69] mě činí [a] moudřejším nad mé nepřátele [b] — navěky jsou mé. [t70]
99 Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť (rozjímám o tvých svědectvích.) [t71]
100 Pochopil jsem víc než starci, [a] protože střežím tvá přikázání.
101 Před každou zlou stezkou [a] jsem zdržel své nohy, [b] abych zachoval tvé slovo.
102 Neodchýlil [a] jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. [b]
103 Jak (příjemné jsou) [t72] mému patru [a] tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. [b]
104 Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. [t73]
105 Tvé slovo je lampou pro mé nohy, [t74] je světlem na mé stezce. [a]
106 Přísahal jsem — a také to splním — že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. [a]
107 Byl jsem velmi pokořen, [t75] Hospodine, obživ mě [t76] podle svého slova. [a]
108 Kéž laskavě přijmeš [t77] dobrovolné oběti [a] mých úst, [b] Hospodine, nauč [c] mě svým nařízením!
109 Stále vystavuji svůj život nebezpečí, [t78] na tvůj zákon nezapomínám. [a]
110 Ničemové mi nastražili past; [a] od tvých přikázání jsem však nezbloudil. [b]
111 Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. [a]
112 (Uložil jsem si v srdci,) [t79] že budu navěky a důsledně [a] plnit tvá ustanovení. [b]
113 Nenávidím [t80] polovičaté [t81] lidi, ale miluji [a] tvůj zákon.
114 Jsi má skrýš [a] a můj štít; [b] očekávám [c] na tvé slovo.
115 Odstupte [a] ode mě, zlovolníci! [b] Budu [t82] dodržovat příkazy svého Boha.
116 Podpírej [a] mě, jak jsi řekl, [t83] abych mohl žít; [b] nezahanbuj [c] mě v [t84] mé naději! [d]
117 Posilni [a] mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět [b] na tvá ustanovení.
118 Zavrhuješ [a] všechny, kdo zbloudili [b] od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.
119 Všechny ničemy v zemi odstraňuješ [a] jako strusku, [b] proto jsem si zamiloval [c] tvá svědectví.
120 Mé tělo se chvěje [t85] strachem [a] z tebe, bojím se tvých nařízení. [b]
121 Konám právo a spravedlnost; [t86] neponechej mě mým utlačovatelům. [a]
122 (Zaruč se za svého otroka) [t87] k dobrému, ať mě domýšlivci [a] neutlačují. [v88]
123 Zrak mi slábne, [a] jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.
124 Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; [a] vyuč [b] mě svým ustanovením.
125 Jsem tvůj otrok [a] — dej mi porozumět, [b] abych poznal tvá svědectví.
126 Je čas, [a] aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.
127 Proto miluji [a] tvé příkazy více než zlato, [b] víc než zlato ryzí. [c]
128 Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím [a] každou stezku klamu. [b]
129 Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.
130 Otevření [t89] tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. [a]
131 Otvírám ústa [a] a (jsem plný dychtivosti, [t90] jak toužím po tvých příkazech.
132 Pohleď [a] na mě a smiluj [b] se nade mnou, (jak je tvým zvykem) [t91] vůči, těm, kdo milují tvé jméno. [c]
133 Mé kroky [a] upevni [b] svými výroky, aby mě neovládla [c] žádná nepravost.
134 Vykup [a] mě z útlaku [b] lidí a [t92] budu zachovávat [c] tvá přikázání. [d]
135 Svou tvář rozjasni [a] nad svým otrokem, [b] vyuč [c] mě svým ustanovením.
136 Proudy slz [t93] se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají [a] tvůj zákon.
137 Spravedlivý [a] jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. [t94]
138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá [a] a zcela pravdivá.
139 Má horlivost [a] mě strávila, [t95] neboť mí protivníci [b] zapomněli na tvá slova.
140 Tvá řeč je důkladně [t96] protříbená; [a] tvůj otrok ji miluje. [t97]
141 Jsem nepatrný [t98] a pohrdaný, [t99] ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. [a]
142 Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; [a] tvůj zákon je pravda. [b]
143 Dolehla [t100] na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. [a]
144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, [a] abych mohl žít. [b]
145 Volám celým srdcem, odpověz [a] mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.
146 Volám k tobě: Zachraň [a] mě! Budu zachovávat tvá svědectví. [b]
147 Vstávám před rozedněním [a] a volám [b] o pomoc — očekávám [c] na tvé slovo.
148 Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, [a] abych přemýšlel [b] nad tvými výroky.
149 Vyslyš můj hlas [a] podle svého milosrdenství, [b] Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! [t101]
150 Blíží se (ti, kdo se ženou) [t102] za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.
151 Ty jsi blízko, [a] Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. [b]
152 Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. [a]
153 Pohleď [a] na mé soužení a vytrhni [b] mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. [c]
154 Veď mou při [a] a vykup [b] mě, obživ [c] mě podle svého slova. [t103]
155 Ničemům je spása vzdálena, [a] protože se nedotazují [b] na tvá ustanovení.
156 Tvé slitování [a] je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. [b]
157 Mnoho je mých pronásledovatelů [a] a protivníků, [b] neodvracím [c] se však od tvých svědectví. [d]
158 Vidím věrolomníky [a] a pociťuji odpor, [b] vždyť nezachovávají tvé slovo. [t104]
159 Pohleď, [a] Hospodine, zamiloval [b] jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství [c] mě obživ! [d]
160 Princip [t105] tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení [a] je navěky. [b]
161 Knížata [a] mě bezdůvodně [b] pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. [c]
162 Jásám nad tvým slovem [t106] jako ten, kdo nalezl velikou kořist. [a]
163 Nenávidím [a] klam, oškliví se mi; miluji [b] tvůj zákon.
164 Sedmkrát [v107] za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. [a]
165 Hojný pokoj [a] mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. [t108]
166 Vyhlížím [a] tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.
167 Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. [a]
168 Zachovávám [a] tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty [b] jsou před tebou.
169 Kéž můj nářek [a] předstoupí [t109] před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. [b]
170 Kéž má úpěnlivá prosba [a] přijde [b] před tebe, podle svého slova [t110] mě vysvoboď! [c]
171 Mé rty překypují [t111] chválou, [a] neboť mě učíš svým ustanovením. [b]
172 Ať můj jazyk promlouvá [t112] tvé slovo, [t113] protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. [a]
173 Kéž je mi tvá ruka [v114] ku pomoci, vždyť jsem si zvolil [a] tvá přikázání.
174 Toužím [a] po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. [b]
175 Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.
176 Bloudím jako ztracená ovce [a] — hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
Leave a Reply