Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví zákon a milost
Římanům 10 : 4
4 Vždyť Kristus je konec [t2] Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.
Římanům 7 : 7
7 Co tedy řekneme? [a] Je Zákon hříchem? Naprosto ne! [b] Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, [c] kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ [d]
Římanům 6 : 14
14 Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, [a] ale pod milostí. [b]
Římanům 3 : 19
19 Víme, [a] že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod [t7] Zákonem, [b] aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,
Římanům 3 : 31
31 Rušíme [a] tedy vírou Zákon? Naprosto ne! [b] Naopak, Zákon potvrzujeme.
Římanům 2 : 14
14 Když totiž pohané, [t5] kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí [a] to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.
Matouš 5 : 17
17 „Nedomnívejte se, že jsem přišel [a] zrušit Zákon [b] nebo Proroky; [c] nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. [d]
Jakubův 2 : 10
10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, [a] stal by se vinným ve všech. [b]
Římanům 3 : 20
20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn [a] (žádný člověk), [t8] neboť skrze Zákon [b] je poznání hříchu.
Galatským 5 : 18
18 Jste-li vedeni Duchem, [a] nejste pod Zákonem. [b]
Římanům 7 : 22
22 Podle vnitřního [a] člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.
Římanům 8 : 4
4 aby byl požadavek [t3] Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, [t4] ale podle Ducha. [a]
Římanům 7 : 12
12 A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
Římanům 7 : 6
6 Nyní však jsme byli zproštěni [a] Zákona, když jsme zemřeli [b] tomu, čím jsme byli pevně drženi, (takže sloužíme) [t5] v novotě [c] Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. [d]
Efezským 2 : 8
8 Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; [a] a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; [b]
Římanům 7 : 4
4 Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli [t2] Zákonu [a] skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen [b] z mrtvých, abychom přinesli ovoce [c] [c]Bohu.
Římanům 7 : 9
9 Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,
Skutky 15 : 1 – 41
1 Tu sestoupili [a] někteří z Judska a začali bratry [b] učit: „Nebudete-li obřezáni [c] podle Mojžíšova obyčeje, [d] nemůžete být zachráněni.“
2 Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu [a] a velké [t1] hádky, stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí k apoštolům a starším [b] do Jeruzaléma [c] a budou o této sporné otázce [d] jednat.
3 Vypraveni [a] tedy církví, procházeli Fénicií [b] a Samařskem, vyprávěli [c] o obrácení [t2] pohanů a všem bratrům působili velikou radost. [d]
4 Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učinil. [a]
5 Tu povstali někteří, kteří uvěřili [a] ze strany [b] farizeů, [c] a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.
6 Apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc prozkoumali. [t3]
7 Když došlo k velkému sporu, [t4] povstal Petr a řekl jim: „Muži bratři, [a] víte, že si mě [c]Bůh odedávna [b] mezi vámi [t5] vyvolil, [c] aby skrze má ústa [d] pohané uslyšeli [c]slovo evangelia a uvěřili. [e]
8 A [c]Bůh, jenž zná lidská srdce, [a] jim vydal svědectví, když jim dal [c]Ducha Svatého [b] tak jako i nám [c]
9 a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou [a] očistil [b] jejich srdce.
10 Proč tedy nyní pokoušíte [a] [c]Boha a chcete vložit na šíji učedníků [b] jho, [c] které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my?
11 Ale věříme, že jsme zachráněni milostí [t6] Pána Ježíše stejně [t7] jako oni. [v8] “
12 Celé shromáždění [t9] utichlo [a] a poslouchalo Barnabáše a Pavla, kteří podrobně vypravovali, jaká znamení a divy [b] učinil Bůh skrze ně mezi pohany.
13 Když domluvili, [t10] řekl Jakub: [a] „Muži bratři, poslyšte mne!
14 Šimon [a] pověděl, jak se Bůh předem postaral, [t11] aby z pohanů vybral [t12] lid [b] pro své jméno. [t13]
15 A s tím se shodují slova proroků, neboť [t14] je napsáno:
16 ‚Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej,
17 aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, (nad nimiž je vzýváno moje jméno,) [t15] praví Pán, [ten,] který toto (činí.
18 Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.‘) [t16]
19 Proto soudím, [a] abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí [b] k Bohu,
20 ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poskvrněno modloslužbou, [a] smilstva, [b] zardoušeného [t17] a krve. [c]
21 Neboť Mojžíš má ode dávných pokolení v každém městě své hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“ [a]
22 Potom apoštolové a starší s celou církví usoudili, že s Pavlem a Barnabášem pošlou do Antiochie [a] muže, které mezi sebou vybrali. Poslali Judu zvaného Barsabáš a Silase, [b] přední muže mezi bratřími.
23 (Po nich poslali tento list): [t18] „Apoštolové a starší(, vaši bratři,) [t19] bratřím z pohanů v Antiochii, [a] Sýrii [b] a Kilikii [c] pozdrav. [d]
24 Doslechli jsme se, že vás někteří, [a] [kteří vyšli] z nás, zneklidnili [b] svými slovy a zmátli vaše duše, [když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon,] ačkoliv jsme jim to nenařídili.
25 Došli jsme k jednomyslnosti [a] a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými [b] Barnabášem a Pavlem,
26 lidmi, kteří nasadili (svůj život) [t20] pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.
27 Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně. [t21]
28 Neboť tak usoudil [a] Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno [b] než tyto nezbytnosti:
29 zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.“ [a]
30 Byli tedy propuštěni a sestoupili [a] do Antiochie; tam shromáždili množství [b] věřících a odevzdali jim dopis.
31 Když jej přečetli, zaradovali [a] se z toho povzbuzení. [b]
32 Juda a Silas, kteří sami také byli proroky, [a] mnohým slovem povzbudili [b] a posílili [c] bratry. [d]
33 Zůstali tam nějaký čas; potom je bratři s pokojem [a] propustili k těm, kteří je poslali.
34 Silas se však rozhodl zůstat.
35 Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili [a] a s mnohými jinými zvěstovali Pánovo slovo. [b]
36 Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.“
37 Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek. [a]
38 Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v [t22] Pamfylii od nich odloučil [a] a nešel s nimi do díla.
39 Vznikla z toho ostrá hádka, [a] takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr. [b]
40 Pavel si vybral Silase [a] , a když ho bratři [b] svěřili [c] Pánově milosti, vyšel.
41 Procházel Sýrií a Kilikií [a] a posiloval [b] církve.
Galatským 3 : 10
10 Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize [t15] Zákona, aby to činil.‘ [a]
Galatským 5 : 4
4 Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli [a] jste z milosti. [b]
1. Janův 5 : 3
3 To je totiž láska (k Bohu), [t5] že zachováváme jeho přikázání. [a] A jeho přikázání nejsou těžká, [b]
Leave a Reply