Toto jsou biblické verše, o kterých se mluví věda
Žalmy 111 : 2
2 Velké jsou skutky [a] Hospodinovy, vyhledávané [t2] všemi, kdo v nich mají zalíbení. [t3]
Job 38 : 4 – 30
4 Kde jsi byl, když jsem zakládal [a] zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného.
5 Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? [a] Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? [b]
6 Do čeho byly zapuštěny [t3] její podpěry, [t4] nebo kdo založil [t5] její rohový kámen,
7 když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové [a] hlaholili?
8 A kdo [t6] zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna? [v7]
9 Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu [a] jako plenku, [t8]
10 (určil jsem mu svou hranici,) [t9] umístil [t10] jsem závoru a vrata.
11 Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, [t11] tvé vlny hrdě [t12] dorazí [t13] pouze sem. [t14]
12 Dal jsi snad někdy za svůj život [a] příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem,
13 aby uchopila zemi [a] za okraje a ničemové z ní byli setřeseni? [v15]
14 Proměňuje [t16] se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží [t17] jako oděv.
15 Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena. [a]
16 Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně [t18] hlubiny? [a]
17 Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy? [t19]
18 Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? [a] Pověz, pokud to všechno [t20] znáš. [b]
19 Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo,
20 že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu?
21 Věděl jsi, že se jednou [t21] narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
22 Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup, [a]
23 které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy [a] a boje?
24 (Kudy vede ta cesta, kde) [t22] se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr?
25 Kdo vymezil [t23] koryto povodni a cestu [a] pro hromobití,
26 aby seslal déšť na zemi bez lidí, [t24] na pustinu, v níž člověka není,
27 aby napojil místo zkázy a zpustošení [a] a dal vzrůst výhonku trávy?
28 Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy?
29 Z čího lůna vyšel led a kdo porodil [a] nebeské jíní?
30 Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá. [t25]
Izaiáš 40 : 12
12 Kdo svou dlaní odměřil [a] vody [t18] a nebesa pídí [t19] vyměřil [b] a do třetinky [v20] nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce?
Žalmy 104 : 5
5 Založil [a] zemi [v4] na základech — nepohne [b] se na věky věků.
Genesis 1 : 1
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
Izaiáš 40 : 22
22 Ten, který sídlí nad obzorem [a] země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj [t31] roztahuje [b] nebesa [c] a napíná je jako stan [d] k bydlení, [e]
Kazatel 1 : 6 – 7
6 Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. (Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu [t7] se zas vítr vrací.) [a]
7 (Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.) [a] Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.
Kazatel 1 : 13 – 17
13 Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo [t15] s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. [a] (Ono zlé plahočení [t16] uložil Bůh [v17] lidským) [b] synům, aby se při něm osvědčili. [t18]
14 Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a (honba za větrem.) [v19]
15 Co je (zkřivené, [v20] nelze narovnat) [a] a nedostatek nelze sečíst. [v21]
16 Takto jsem [t22] hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti [t23] (nad každého, kdo byl v [t24] Jeruzalémě přede mnou.) [a] Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. [b]
17 Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo [t25] moudrost a (poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.) [a] Poznal jsem, že také tohle je honička [v26] za větrem.
1. Timoteovi 6 : 20
20 Ó Timoteji, zachovej, [a] co ti bylo svěřeno, [b] vyhýbej se světským [c] prázdným řečem a protikladným tvrzením toho, co se falešně nazývá ‚poznání [t16]‘,
Job 26 : 7
7 Roztáhl sever [t5] nad pustotou, [a] zavěšuje zemi nad nicotou. [b]
Římanům 1 : 20
20 Jeho věčnou [a] moc [b] a božství, [c] ačkoli jsou neviditelné, [d] lze totiž od stvoření světa jasně vidět, [e] když lidé přemýšlejí [t17] o jeho díle, (takže jsou) [t18] bez výmluvy. [f]
Job 38 : 4
4 Kde jsi byl, když jsem zakládal [a] zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného.
Kolossenským 1 : 17
17 On je přede vším [a] a všechno v něm spočívá. [t19]
Genesis 1 : 27
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
Job 26 : 7 – 14
7 Roztáhl sever [t5] nad pustotou, [a] zavěšuje zemi nad nicotou. [b]
8 Uzavírá vody do svých mračen, oblak se pod nimi neroztrhl.
9 (Zahaluje vzhled trůnu, [a]) [t6] rozprostírá nad ním svůj oblak. [b]
10 Vykroužil obzor [t7] na vodní hladině až po mez [a] světla a [t8] temnoty. [b]
11 Nebeské sloupy [a] se chvějí [t9] a jsou ohromeny jeho napomenutím. [b]
12 Svou silou sklidnil [v10] moře, svou rozumností [a] zdeptal obludu. [b]
13 Svým duchem dal nebesům velkolepost, jeho ruka probodla [t11] mrštného [t12] hada.
14 Hle, toto jsou okraje [t13] jeho cest, [v14] zaslechneme o [t15] něm jen něco jako [t16] šepot. [a] Kdo porozumí hromobití [b] jeho sil? [v17]
Genesis 1 : 1 – 31
1 Na počátku [v1] stvořil [v2] Bůh [v3] nebesa [a] a zemi. [b]
2 Země [t4] byla (pustá a prázdná,) [a] temnota [b] byla nad hlubinou [c] a (Duch [d] Boží) [e] se vznášel [f] nad vodami.
3 I řekl [a] Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil [v5] Bůh světlo od tmy. [t6]
5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, [v7] jeden [t8] den.
6 I řekl Bůh: Budiž klenba [a] uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.
7 Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, [a] které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8 Bůh nazval klenbu nebesy; [a] a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí [a] na jedno místo a ukáže se souš. [b] A stalo se tak.
10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné [a] vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, [a] zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12 Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13 A byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 I řekl Bůh: Ať jsou světla [t9] na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, [a] k určování časů, [b] dnů a let.
15 A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
16 Bůh udělal dvě veliká světla: [v10] Větší světlo, (aby vládlo ve dne,) [t11] a menší světlo, (aby vládlo v noci,) [t11] a hvězdy. [v12]
17 Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,
18 a aby (ovládala den a noc) [t13] a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19 A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: Ať se vody hemží (živou havětí) [t14] a ať létavci [t15] létají nad zemí pod [t16] nebeskou klenbou.
21 Bůh stvořil [a] veliké draky [b] a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22 A Bůh je požehnal [v17] slovy: Ploďte a množte se [v18] a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23 A byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy [t19] a zemskou zvěř podle svého druhu. [a] A stalo se tak.
25 Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 I řekl Bůh: Učiňme [v20] člověka [v21] (k [t22] našemu obrazu, [t23] jako naši podobu, [a]) [t24] aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27 Bůh stvořil [a] člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je (muže a ženu.) [t25]
28 Bůh je požehnal a řekl jim: [t26] Ploďte a množte se [a] a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. [a]
30 Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm [a] každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31 Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.
Přísloví 8 : 27
27 když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou, [a]
Leave a Reply